Stůl, rozlomený vejpůl také nepůsobí dobrým dojmem, a pochybuji, že úprava bytu byla provedena na základě nových módních trendů. Udělám jeden odvážný krok vpřed, v uších mám pořád ještě empétrojku, hrající moji oblíbenou písničku "Radioactive" a podívám se na zem.
"Sakra!" vypísknu, a málem vyzvracím jablko s bílým jogurtem, co jsem dnes měla k snídani. Pode mnou leží mrtvola. Opravdová mrtovola.
Kočky.
Do očí my vyhrknou slzy. Vyrvu sluchátka z uší a narvu je do kapsy, kde se povaluje několik žvýkaček. Pomalu začínám panikařit, zírám na mrtvé zvíře pode mnou. Místo ticha, které bych po vypnutí písně čekala, pokoj zaplní zvuk zvonícího telefonu.
V hlavě se mi honí myšlenky typu "hustý, mrtvola" a "to není možné, mrtvola!" a do toho tam zní to otravné zvonění telefonu, který jsem spatřila na horní poličce, k níž jsem došla se strachem z toho, že mrtvola oživne, když se k ní otočím zády. Přesto se natáhnu k poličce a zvonícímu telefonu. Ha. Skvěle. Se svými stopadesáti centimetry a vyhublou postavou, které na sobě tolik nesnáším, tam nedosáhnu.
Nakonec se s bušícím srdcem vyškrábu na rozbitou skřínku a vezmu do ruky telefon. "Ha - Haló?"
"Ahoj! To jsi ty, Baruško? Doufám, že jsi našla Micinčino žrádlo a pořádně ji nakrmila!"
Zadání: vytvořte postavu, o které musíte vědět vše.
Vaše postava vstoupí do pokoje s mrtvolou, kde je vše přeházené a zvoní telefon.
V příběhu musí v této situaci na sebe vaše postava prozradit:
Co dnes snídala?
Má ráda ryby?
Co má v kapse?
Oblíbená píseň?
Co nenávidí na svém těle?
