Skoro každé ráno všichni z domu zmizí, mě vyženou na zahradu a již nedělám nic jiného, než že dychtivě čekám, až se mi láska vrátí. Musím být neustále ve střehu, kdyby náhodou přišla. Není to jednoduché. Již mám vyzkoušených pár hodně dobrých číhacích stanovišť, ale z žádného místa nemá pes pod kontrolou vše. Tím pádem jsem odsouzen ke kmitání mezi kompostem, škvírou u hlavních dveří a škvírou u garáže. Vyhlížím paničku a odháním všechny ostatní. Nejlepší místo z těchto je asi kompost. Je vyvýšený, je to taková velká hrouda hlíny. Když si mě panička a páníček přivezli, tak jsem z něj mohl dokonce přeskočit plot, páníček si toho ale všiml a plot vyvýšil. U studny je velká nádoba na vodu, přes den hodně piji, dešťová voda má totiž nejlepší chuť a při tom všem běhání mi často vyprahne. Někdy tu tak kmitám i třeba devět hodin. Vše to tu mám označené.
Největší štěstí dne je, když se panička vrací, to je potom už všechno zase v pořádku a úkol mého dne je splněn. Vítání je důležitý proces, dokud má čisté oblečení, tak není pořádně přivítaná. Také si pak uvědomím, že tu mám vlastně jídlo a že můžu být v pelechu a spát.
