Smečka - napsal Tomáš Pánek

Lukáš Komárek, Fakulta designu a umění v Plzni

Procházím se svou smečkou lesem, který vidíme poprvé. Je nám cizí, ale stejně ho známe. Je náš domov, ale zároveň není. Kterýkoliv les by mohl být náš domov. Za den projdeme několika lesy, přejdem desítky kopců a řek. Všechny jsou jiné ale stejné. Všechny mohou být náš domov, protože kde je smečka, tam je domov. Sedneme si na kopci a pozorujeme zářící oči v moři černoty.
Jsem obklopen stromy, jejichž větve stoupají tak vysoko, jako kdyby chtěly chytit ty zářící oči a schovat si je pro sebe.
Mezi nima je ale jedno oko, které se nedá srovnat s žádným jiným.
Je obrovské a září tak silně, že z něj nemohu odtrhnout oči.
Něco uvnitř mě se zlomí a dám se do zpěvu. Má smečka se ke mě přidá a společně zpíváme.