Další a další „uiii“ se rozléhá v ozvěnách, jak se zvuk dunivě odráží od stěn. Ségra, brácha, brácha, ségra. Je jich tu hodně, visí v dlouhých řadách a sem tam se zavrtí. Tam venku je velký svět a tady je tma. Tmu mám rád, znamená výhodu a bezpečí, jenže mouchy zase znamenají jídlo, a ty jsou právě venku.
Vážně je to velký prostor, čím hlouběji, tím větší zima, spousta zatáček, puklin do kterých se dá schovat a krápníky. O ty se dá praštit.
Někdy celé hodiny pozoruji kapky, které po nich pomaličku stékají, než s tichým „plesk“ dopadnou na kámen. Je jedno, odkud visí, všude jsou tu kameny. Proto je to jeskyně.
