Slípka jde spát - napsal Ondřej Malina

Stmívá se a slípka se chystá na kutě. Obhlédne levým očkem dřevěnou boudu. Stříška z kovových plátů. Stěny jen tak halabala stlučené z prken, sem tam díra. Aby jí tak proklouzla kuna, pomyslí si slepice. Ladně hopká po žebříku a na poslední příčce se zastaví, pevně ji chytí pařátkem a vystřihne bezchybné demi plié. Musí přece trénovat.
Žebřík pod opeřencem zapraská.

Zevnitř se ozve tlumené kvoknutí, a tak neotálí, přikrčí se a malým otvorem protáhne hlavičku, pak křídla a tělo a nakonec hupsne na měkkou podestýlku.
Seno je čerstvé a slepice vdechuje jeho vůni. Je tu tma a ostatní kvočny tiše oddechují. Slípka mžourá, nahmatá ve dřevě značku, kterou si zde drápkem vydlabala a hbitě skočí na místo skoro u stropu, v koutě u hebkých pavučin, kam ani ta kuna nedosáhne.


Stránky autora: https://malinaondra.tumblr.com/