„Franto, dělej, už vážně musíme.“„Jen se rozloučím a už jdu.“
„Už se loučíš celý týden. Jestli nepohneš, tak nám ten vlak vážně ujede. A to fakt nevím, jak bychom to vysvětlili doma.“
Vyjeli z nástupní stanice. Byl tak zblázněný, že si pro tentokrát ani neuvědomil typický pach nádraží. Byl rád, že sedí. Vlastně, vůbec nebyl rád, že sedí. Raději by ještě zůstal tam, odkud před malou chvíli musel odjet.
Za okny ubíhala krajina, kterou začal vidět nějak rozmazaně. Proboha, takový mazák a jemu jdou slzy do očí.
Nikdy by ho nenapadlo, že mu nebude vadit počmáraný vagón. Teď bylo všechno jinak. Když viděl na stěně vagónu to namalované srdce, měl okamžitě chuť vstát a dopsat tam jeho i její iniciály.
Začalo mu být horko. Otevřel okno. Nádherná jarní vůně provoněla celý interiér. V tu chvíli se přenesl v čase. Seděl se svou láskou Líbou pod rozkvetlým stromem a bylo mu blaženě.
Byl v takovém tranzu, že si vůbec nestačil všimnout, že bezmyšlenkovitě hladí vybledlý potah sedadla vedle sebe. Jak rád by ji pohladil po stehně v té sametové sukni, kterou měla při posledním setkání.
Namísto věšáků naproti sobě viděl věšáky v její předsíňce. Odkládací prostor pro zavazadla se najednou v jeho očích proměnil v poličku, kde odkládal svou kšiltovku. Slabá lampička v kupé neposkytovala příliš světla, ale Frantovi to okamžitě připomnělo začátek jejich vztahu. Jak seděli s Líbou v přítmí kavárny, a jejich pohledy umocňoval plamínek svíčky. A když zjistil, že dveře kupé se dají i zamknout zevnitř, bezděčně vzdychl. Vzpomínky byly příliš silné a živé.
„Copak, dýchá se ti špatně?“ starostlivě se ho optal jeho kamarád Jirka.
„To bude dobré“ odpověděl, i když sám tomu příliš nevěřil.
Natáhl před sebe své dlouhé nohy. Zadíval se na podlahu pokrytou neidentifikovatelnými skvrnami. Hmm, i Líba si domů poveze halenku se skvrnou po červeném vínu, které na ní nechtíc v zajetí vášně převrhl.
Zasněně se díval mimo. Z myšlenek ho vytrhl až hlas průvodčí „kontrola jízdenek, prosím“.
Podal ji lístek a jakoby mimoděk dodal…. „krásná vůně. Tu moc dobře znám.“
Minulý týden slavil narozeniny. Šedesát. To snad není ani možné.
Cítil se vážně jako mladý zamilovaný kluk. Jo lázně, ty dokážou divy.
