„Simtě. Jako bys mě poslala pro to její žrádýlko poprvý. No jasně, že mám. Dyť ta potvora nic jiného nežere!“
„Tak hele...a ptám se, protože posledně si přines stejný žrádlo, ale jinou značku a...“
„Jak to zmerčila, ani se toho nedotkla, ja vim. Vsadim se, že i teď nás poslouchá, podivej, jak kouká.“
„Neblbni, zvířata česky neuměj.“
„Chm, ta tvoje má na jazyky talent nebo co.
Onehdy jí říkám, opovaž se lízt po stole a hrát si s tou vázou!“
„No a?“
„Jaký no a? Poslechla mě. Normálně tu vázu rozflákala.“
„Jen tak?“
„Jen ve hře, samozřejmě. A já po ní zas, VE HŘE, vytíral a zametal střepy.“
„Dobře, dobře. Ale teď kouká spíš, protože tuší nějakou mňamku.“
„Vždyť už to chystám.“
„No podívej, jak za tebou roztomile cupitá.“
„Cupitá? Vždyť je to krvelačná šelma, která by cupovala na kousíčky mě, kdybych ještě chvíli váhal.“
„Zase nepřeháněj, jo?“
„Hele, být já a ona poslední tvorové na Zemi, tak ve mně vidí jen obří konzervu s drůbežim.“
„Počkej, říkal jsi s drůbežim? To ale ona nesnáší!“
„A já si říkal, že nějak couvla a otráveně cenila zuby, když cvaklo víčko...“
„No, tak to se holt proběhneš do obchodu ještě jednou. A doufej, že běháš rychleji, než hladová číča.“
Stránky autora: https://malinaondra.tumblr.com/
