Myška zcela bezradně v domečku si seděla.
Jasnou volbu, co má dělat pořád, ještě neměla.
Mohla zajet do lesa, do velikého světa.
Úplně ji ohromila ta předchozí věta.
Nervozitou škrábala se po hlavě i po těle.
Co má dělat nevěděla, milí zlatí přátele.
Nakonec, i přesto, že duše v ní byla pramalá.
Vzala batoh, lístek na vlak a do Pra-lesa se vydala.
Své šprýmy rýmy škrábala už radostně si od mládí.
Jen ona dobře věděla, co je v tom všem za pozadí.
Tam setkali se - kočky egyptské, levhart, tygr i krtek malý.
Nejednomu příběhu spolu srdečně se smáli.
A chytrá paní Sova? Skvělá, skromná, přátelská.
No uznejte, že kombinace je to přímo ďábelská.
Naše malá myška, co byla na zkušené v učení.
Zjistila, jak krásně mizí její velké trápení.
Radostně se může těšit z toho svého škrábání.
Píše večer, píše ráno, už když začne svítání.
Nejvíce si na tom cení,
jak báječné je z toho poučení.
Nic se neboj a jdi do lesa. Zvedni hlavu a hrdý buď.
Kdo divil by se, že pořád píše? …. Vždyť přece – s jídlem roste chuť.
