Vítr a příboj večerník přístavu vlnky zahání
jak šiky sněhobílých vojsk
co zemi k slzám poraní
Vždyť v tomhle místě končí svět
neznámo vhlíží do ulic
kulatá Země bez hranic
moře a nebe
víc už nic
Je tu však bar
a teplo v něm
bar U dívky bez srdce
každý ji zná
vlasy má blond
rty jak vzácné ovoce
harmonikář
zahraje v dur
řekni píseň a on už ji hraje
každý ví
že tenhle bar
světa kraj
je chlapů ráj
A ona je tu královnou
blondýnka s vlasy do čela
má všechno co má kráska mít
jen srdce jak by neměla
a chlapi tvrdší nad křemen
mistři všech vah a oborů
sedí tu tiše nad sklenkou
a v očích mají pokoru
Jsou od Antverp
a od Honfleur
od pólu k pólu
znají svět
a teď jsou tu
a pijí rum
krutou krásku na dohled
harmonikář
zahraje v dur
řekni píseň
a on už ji zpívá
každý ví
že tenhle bar
světa kraj
je chlapů ráj
Chladná a krutá co má být
ať si v ní srdce nebije
však její úsměv to je dar
vzácnější nežli hostie
tak vzít ji v pase nebe chraň
nejspíš by přišli o rozum
i tak se třásli jako sulc
když z bílých rukou
brali rum
každý hned má
chuť na likér
a přispívá
tím k obratu
a šéf má zisk
a mne si dlaň
když počítá
jim útratu
harmonikář
zahraje v dur
kdo chce pije
kdo chce jen dívá
každý ví
že tenhle bar
světa kraj
je chlapů ráj
Šéf hudbě dobře rozuměla rozuměl i obchodu
své dceři říkal lásku ne
ztratíš jen lesk a svobodu
až jednou v bouřce do dveří
ukryl se kdosi před slotou
mě oči plné azuru
měkké a čisté samotou
ten cizinec
jen mlčky stál
a oči měl
tak zářivé
ona však
byla jak mrak
a někdo řek
tak to je zlé
harmonikář
zahrál jim v moll
zděšená srdce
všem nahlas tloukla
jak těm všem
hroutil se svět
v baru U dívky
bez srdce
Řek jí jsi všechno co mám rád
a ona řekla jsem jen tvá
a když ji sevřel v náručí
šťastně mu v rukou plakala
a ostatní se s povzdechem
ztratili někam do šíra
vítr jim hvízdal do uší
o srdci co se otvírá
No a ti dva
šli za štěstím
jménem snů
a důvěry
šéf zavřel krám
a taky šel
a cestou pil
své likéry
harmonikář
ten spekulant
bez špetku smyslu pro komiku
v baru zbyl
a je tam čím
pámbu ví
snad výběrčím
