Jak jsme Vránovi zavařili před plukovníkem - napsal Michael Ort

Miroslav Vránek v roce 1981 s 2.C

Na branné výchově se podávalo hlášení – jeden student očekával Vránu u katedry, a když vešel, zahlásil (v lepším případě zařval): „Soudruhu profesore, student Hadamovský. Třída je nastoupena v počtu patnáct, tři nepřítomni.“ A právě když měl jednou službu student Jiří Hadamovský, otevřely se dveře, ale v nich nestál Vrána, nýbrž jakýsi cizí, obtloustlý a obrýlený lampasák. Podle výložek plukovník. Had si promnul brýle, otočil se ke ztichlé třídě, potutelně se uchechtl a optal se: „CO to je?“
Vrána se tak pobavený být nezdál. „Hlášení!“
Had se skoro rozjařeně natahoval na špičky a zkoumal lampasákovy výložky. To již Vrána za lampasákem poskakoval, lomil rukama a naznačoval salutování. „Hlášení, soudruhu studente!“ zavelel již o poznání hlasitěji lampasák. „Soudruhu PODplukovníku, student Hadamovský. Třída je nastoupena v počtu patnáct, tři nepřítomni“. Vrána si oddechl.
„To vám to trvalo, Adamovský,“ přehlédl blahovolně plukovník chybu ve své hodnosti. Ne tak však Jiřík chybu ve svém jméně. Pomalu a důrazně se jal lampasáka opravovat: „HA... HA... HAdamovský, ne Adamovský, pane PODplukovníku.“ Vrána zezelenal. I na lampasáka to bylo moc, a tak zařval: „Sednout!“
Následovala hospitační hodina, kdy nás onen soudruh přezkušoval: „Jak vypadá atomový výbuch?“
Přihlásil se Jirka Volf, třídní matematik, a začal rozvíjet rovnice. „Ne,“ zařval opět plukovník. Na tabuli namaloval šišatý atomový hřib a pak zvolal: „A tohle pak dojde až k nám!“ Pak se zeptal: „Jaký smysl a význam má ČSLA (Československá lidová armáda) pro soustavu Varšavské smlouvy a světovou socialistickou soustavu?“
Ticho. Nikdo se nehlásil. Až se přihlásil Jarda Brotánek, známý to třídní šotouš – fanda do železnic. „ČSLA má význam veliký. Vojáci například vytahovali lokomotivu při železničním neštěstí v České Třebové...“
Nesouhlasné Vránovo sténání a lampasákovo brunátnění jej přerušilo. A tu se situaci rozhodl zachránit jeho kamarád Vojta Jankovský, který zdvihl ruku, sám se vztyčil a hrdě zahlásil: „A ještě pomáhají při žních!“
Ještě po letech, když jsme potkali Vránu na jakémsi maturitním plese, si stěžoval: „Hade! Tys mi tenkrát na tý hodině hned zkraje posral atmosféru!“
4.A/1985