Vcházím dovnitř a rovnou směřuji ke Stánku pro ranní kávu. Obsluhuje zde krásná, mladá slečna. Jasně, směje se na všechny, za vidinou alespoň nějakého dýška, ale je mi to fuk. Má fakt pěkné nohy. Podává mi kávu a přeje hezký den. Odcházím ven. Stojím před fakultou a sahám do batohu. Vytahuji lehce pomačkanou, bílo modrou krabičku Lucky Strikes. Ihned se mi vybaví nějaký válečný film, vidím vojáka, jak s krabičkou na helmě hrdě kráčí do boje.
Klepnutím vysouvám z krabičky jednu cigaretu. Prohlížím si to umělecké dílo, její dokonalý tvar. Přivoním si a sahám pro krabičku sirek. Zapaluji sirku a cítím zápach síry. Hlavou mi probleskne myšlenka na Silvestr, vzpomínky z dětství.
Přikládám zapálen ou sirku k okraji cigarety, ozývá se lehké zapraskání a v tom okamžiku se kolem mě rozline krásně modrý kouř. První nádech je vždy ten nejlepší. Těle m mi projede uvolňující pocit. Je to jak o bych se právě opravdu probudil. Vychutnávám si každý nádech a v hlavě se začínají probouzet nápady a myšlenky. Popíjím čerstvě uvařenou kávu a k n í si vychutnávám ten pomyslný hřebíček do rakve. V ten okamžik mi na tom nezáleží. Pocit svobody, duševního klidu mi naplno vynahrazuje všechna rizika. Je to můj ranní rituál, můj každodenní zážitek, na který se těším. Dokuřuji cigaretu a odhazuji do popelníku.
Posledním douškem dopíjím kávu. V tom přichází spolužáci, mávám na ně a jdu směrem k nim. Tak zase zítra ráno na viděnou!
