V turistických centrech se prodává naše kniha o tomto horském duchovi. Po více než 70 letech zase ožil díky novodobým pověstem, které jsme napsali na kurzech tvůrčího psaní.
Je prima vidět výsledek své práce a všem účastníkům děkuji.
Dana Emingerová
Jak se Stamichman objevil pod Králickým Sněžníkem
"To je tedy hrůza!” zlobil se Stamichman, když si ve své nové sluji pod horou Srázná svlékal cestovní plášť.
Asi proto, že je ze všech ochránců hor nejmladší, svěřili mu pouze takové mrňavé pohoří. Králický Sněžník je vlastně jen jeden hřeben, který nikdo skoro vůbec nezná…
“Krakonoš dostal na starosti Krkonoše, kde je nejvyšší hora Česka. Rampušák bude sídlit v Orlických horách s krásnou Kačenkou. Radegast má Beskydy. Tak proč já jsem nemohl dostat třeba Šumavu nebo aspoň Krušné hory!?” bouřil Stamichman.
A jak měl špatnou náladu, hned začal lidem škodit. Sedlákům na poli rozfoukal seno. Hospodyňkám naházel bláto na sluníčkem vybělené prádlo. Děti zaháněl prudkými deštíky a hromy, a babky kořenářky vyháněl z lesa kvílející meluzínou.
Teprve po pár dnech se vydal na obhlídku celého svého království. A začal se přesvědčovat, že zase až tak malé není. Jednou se zatoulal opravdu hodně daleko do údolí, kde našel rozbourané vesnice, pokácené lesy, nemocnou a hladem umírající lesní zvěř a zbědované a vysílené poslední přežívající lidi.
Stamichman zůstal zcela zaražen. Kdo to mohl udělat? Sevřelo se mu srdce úzkostí. Nikdy předtím necítil takovou bolest. V očích se mu vyhrnula obrovská slza. Setřel ji rukou, ale jak se kutálela dolů, ukápla na zem. Sílou lásky, kterou Stamichman procítil, se v místě kde se slza dotkla se zemí, rozevřela zem a z jejích hlubin vytryskl křišťálově čistý pramen vody, ve kterém se odrážela azurově modrá obloha. Stamichman byl dojat podruhé, a vyřkl: “Ať tato voda, zvaná “MODRAVA” (podle modré oblohy), pročistí každé místo tohoto kraje a přinese nový život a blahobyt každému, kdo se tady usadí. Ať odplaví vše zlé a kraji škodlivé, a já na to budu navždy dohlížet.”
DALŠÍ PRÍBĚHY NADETE ZDE:
VÍCE O STEZCE ZDE: a zde.
A jak měl špatnou náladu, hned začal lidem škodit. Sedlákům na poli rozfoukal seno. Hospodyňkám naházel bláto na sluníčkem vybělené prádlo. Děti zaháněl prudkými deštíky a hromy, a babky kořenářky vyháněl z lesa kvílející meluzínou.
Teprve po pár dnech se vydal na obhlídku celého svého království. A začal se přesvědčovat, že zase až tak malé není. Jednou se zatoulal opravdu hodně daleko do údolí, kde našel rozbourané vesnice, pokácené lesy, nemocnou a hladem umírající lesní zvěř a zbědované a vysílené poslední přežívající lidi.
Stamichman zůstal zcela zaražen. Kdo to mohl udělat? Sevřelo se mu srdce úzkostí. Nikdy předtím necítil takovou bolest. V očích se mu vyhrnula obrovská slza. Setřel ji rukou, ale jak se kutálela dolů, ukápla na zem. Sílou lásky, kterou Stamichman procítil, se v místě kde se slza dotkla se zemí, rozevřela zem a z jejích hlubin vytryskl křišťálově čistý pramen vody, ve kterém se odrážela azurově modrá obloha. Stamichman byl dojat podruhé, a vyřkl: “Ať tato voda, zvaná “MODRAVA” (podle modré oblohy), pročistí každé místo tohoto kraje a přinese nový život a blahobyt každému, kdo se tady usadí. Ať odplaví vše zlé a kraji škodlivé, a já na to budu navždy dohlížet.”
DALŠÍ PRÍBĚHY NADETE ZDE:
VÍCE O STEZCE ZDE: a zde.