Dnes ji vytočil šéf, a to zcela bezdůvodně. Veškeré materiály a přípravu na schůzku, o které jí žádal, měl včera odpoledne na stole v deskách. Přesně tak, jak byl zvyklý. Během dne se vysvětlilo, že ty desky omylem vzala sekretářka a založila je. Omluvy se, ani od jednoho z nich, nedočkala.Hanka s dětmi už sedí v autě, manžel naložil zavazadla, než přijeli ze školky. Na poslední chvíli si vzpomněli, že jim chybí Jonatán. Jejich milovaný pes si totiž ještě usmyslel, že musí všechno očichat a zjistit, co se na parkovišti stalo nového. Málem ho tu zapomněli.
Tam, kam ráda Hanka s rodinou jezdí, je Šumava nedotčená civilizací.
Na loukách rostou květiny, které již nikde jinde nevidíte. Nádherný barevný koberec mění svoji barvu se změnou ročního období.
Je krásné pozdní odpoledne a Hanka si se skleničkou vína sedla na zápraží. Dívá se na děti. Pozorují broučky a honí motýly na louce. „Cvrlikání ptáčků vždycky pohladí na duši,“ říká si. Z lesa se ozývá ťukání datla. Vítr si pohrává s listy stromů a je slyšet jen jejich tiché šumění.
Manžel připravuje dříví na táborák. Najednou přiběhl Jonatán, olízl ji a lehl si k jejím nohám. Hanka si pohrává s myšlenkou o životě na horách. Jaké by to asi bylo?
Druhý den se všichni vypraví na výlet, včetně Jonatána. Pes je velmi důležitý člen rodiny. Děti na něm visí, protože Hanka s manželem jsou velmi vytížení a tráví hodně času v práci. Rodiče jsou rádi, že Jonatán dětem vyplňuje čas, kdy oni nejsou doma.
Děti si staví domečky ze šišek, klacíků a mechu. Jonatán najednou zavětří a pádí pryč. Pravděpodobně ucítil srnku. Nereaguje ani na volání. Všichni se za ním rozběhli do lesa. Tma začíná houstnout a z dálky se ozývá houkání sovy. Bez úspěchu. Nenašli ho. Když Hanka ukládá děti do postýlek, vyčtou jí, že nechala jejich milovaného pejska samotného v lese. „Jonatánek vždycky vrtí ocáskem, když nás vidí! Má radost, že je s námi. Ty a táta na nás nemáte moc času. I do školky pro nás chodíte vždycky pozdě!“ Tato upřímná slova Hanku zabolela.
Jonatán se neukázal ani v neděli. Děti jsou velmi smutné a nešťastné. Pohádala se s manželem, protože on se musí nutně vrátit. V pondělí má v Bruselu důležitou konferenci. Hanka se rozhodla, že s dětmi zůstane na Šumavě a budou Jonatána hledat.
Hanka probdí celou noc a myslí na to, co řekne šéfovi. Že prostě nepřijde do práce? Protože jim utekl pes? Byla z toho celá nervózní. Jejich rozhovor nebyl moc příjemný. Přesto se spolu domluvili, že si vezme neplánovaně týden dovolenou. Bude k dispozici na telefonu, kdyby něco potřeboval…
V pondělí odpoledne ťuká na dveře sousedka a nese v pekáči čerstvě upečené tvarohové buchty. “Nevěděla jsem, že máte dovolenou,“ říká. „To je dobře. Odpočinete si a načerpáte síly. Má být hezké počasí“. Než spolu vypily kávu, po buchtách se jen zaprášilo.
Během celého týdne se Hanka a děti vůbec nenudily. Skamarádily se sousedkou a její vnučkou, která u ní bydlela. Hanka se naučila péct pravé šumavské buchty a sousedčina vnučka dětem ukázala všechny tajnosti, které Šumava pro děti skrývá.
Jonatán se v úterý sám objevil. Srst měl plnou bodláčí a byl špinavý, až hrůza! Všichni si oddychli a byli rádi, že se vrátil celý a zdravý.
Hanka se sousedkou prodebatovaly spousty času. Ten byl, bohužel, přerušován pravidelnými šéfovými telefonáty. Když sousedka pozorovala Hanku, jak je neustále ve střehu, svěřila jí ke konci týdne své tajemství. Její dcera, která byla učitelkou, pracovala stejně hodně jako Hanka. Pořád za někoho ve škole zaskakovala, vedla plno kroužků a na svoji dcerku měla velmi málo času. Neuměla odpočívat a neměla odkud nabírat sílu. Před pár měsíci se zhroutila a nyní už dlouho leží v nemocnici.
„Proto u mě bydlí vnučka,“ povzdechla.
Tehdy si Hanka po týdnu stráveném s dětmi v přírodě uvědomila, že chce vidět své děti vyrůstat, že chce s nimi trávit společný čas. A také jí došlo, že ji šéf potřebuje mnohem víc než ona jeho.
V pondělí ráno se vrátila do práce. Cítila se báječně, byla odpočinutá, tváře měla opálené od horského sluníčka. Doslova zářila energií. Byla rozhodnutá dojednat si částečný úvazek, alespoň na tu dobu, pokud budou děti chodit do základní školy. Na Šumavě krásně zvládla veškerou práci, kterou po ní šéf, v rámci jejich telefonátů, požadoval, a ještě měla plno času pro sebe a pro své děti.
