Mezi travinami, kde se proháněl vítr, bylo cosi malého, bílého a kulatého. Z nenadání se to začalo pohybovat a bílá krusta začala praskat. Objevil se dlouhý zobák, pak noha, další noha a taková hnědá chlupatá koule. Začalo svítat a světlo pomalu prostupovalo traviny a lesy ostrova a ukázalo se, co se v noci vylíhlo, bylo takové zvláštní zvíře. Nemělo ocas, křídla, ale za to mělo dlouhý zobák a dvě tlusté silné nohy.
Malý tvor nevěděl co je zač, proč je sám a tak se rozhodl, že někoho musí najít a zeptat se ho. Z travin přešel na dlouhou kamenitou pláž a uviděl, že ve vodě něco obrovského plave. Běžel k obří černé věci ve vodě a volal: „Halo, halo dobrý den, nevíte, kdo já jsem?“
A z vody vykoukla hlava velryby, která pomalu vážným hlasem odpověděla: „Vypadáš jako pták, ale nemáš křídla a ocas. Vím, kdo ti pomůže. Jdi na druhou stranu Jižního ostrova, na bílých útesech tam žije albatros, ten ti odpoví na tvou otázku.“
Malý tvor poděkoval a vydal se na svou cestu. Šel dlouho přes travnaté plochy, kolem krásných jezer a velkých hor. Už se schylovalo k večeru, když uviděl bílé útesy a utíkal k nim. Moře pod nimi bouřilo a vítr byl čím dál silnější. Útesy vypadaly jako slité kostry ptáku a malý tvor opatrně zavolal: „Haló, je tu někde pan albatros?“
Pak uviděl v dálce na obloze cosi malého a bílého, pořád se to přibližovalo a zvětšovalo. Najednou se před ním objevil pták s obřími křídly. Párkrát ve vzduchu ještě mohutně mávl a tiše se snesl dolů.
„Proč mě voláš?“ zeptal se klidným hlasem albatros a sklonil hlavu dolů, aby slyšel odpověď.
„Dobrý den, já jsem přišel, protože mě sem poslala paní velryba. Já totiž nevím, kdo jsem.“
Starý pták se na zvíře podíval a řekl: „Ty si kiwi, vzácný pták bez křídel a ocasu, který nežije nikde na jinde světě. Jen na tomhle novozélandském ostrově. Za támhletou horou, která má nejdelší název na světě žije mnoho stejných ptáku, jako jsi ty. Zítra ráno tě tam dovedu.“
Malý kivi radostně poděkoval a pln radosti usnul. Zdály se mu krásné sny o tom, co je za kopcem s nejdelším jménem na světě. Ráno ho albatros dovedl za kopec. A když vešli do hustého lesa, rozloučili se a Kivi poděkoval.
Kivi nadšeně běžel lesem, až spatřil stejné páry tlustých nohou, stejné zobáky. S radostí se všema vítal. Od té doby kivi žije mezi svými. Naučil se od nich hledat potravu dlouhým zobákem a mnoho jiných věcí. Jednou, až bude mít rodinu, tak bude všem svým dětem vyprávět o tom, jak našel svoje jméno.
*To znamená Nový Zéland
