12. května 2018

Co jsem se naučil v letním semestru - napsal Ondřej Malina

Studenti 1. ročníku katedry komiks 2017/18
Naučil jsem se vědomě uvažovat nad tím, co píšu i nad tím, co píší jiní. Od toho vychází vše ostatní, co jsem si uvědomil.
Většinou mám víc nápadů, které chci zkombinovat. Pokud jeden z nich začne i nepatrně působit jako "flinta na zdi", je lepší ho vyhodit nebo znova text překopat a zakomponovat ho líp do pointy.
Naučil jsem se rychleji zkracovat. Lepší je krátit už v hlavě. Stejně člověk text na papíře zkrátí ještě jednou. (To ale souvisí i s tím, že i rád čtu/píšu krátké, úderné texty).
Daniil Charms si kdysi do deníku poznamenal, že dobrý text by měl zařvat tak hlasitě, až rozbije sklo výloh. Toho bych jednou rád dosáhl.

Až na kurzu jsem se naučil vědomě přemýšlet nad úvody a konci textu. Zkrátka aby měl hlavu a patu. A taky se mi snad daří líp uchytit tempo a plynulost vyprávění. To mi přijde hodně důležité, zvlášť v dnešní hektické době. Poznatek, který jsem si udělal někdy v březnu. Dnešní čtenář si spíše přečte dva tísíce slov pokud jsou smysluplně rozděleny do odstavců (cca. po 100 slovech). Pokud vidí obří stěnu textu, pravděpodobně to vzdá a nedočte do konce.
Pokud chci navodit atmosféru, vyvolat emoce, je velice důležitý výběr slov. Nebo stavba prostředí, co postavy dělají. Vše musí být na svém místě.
Postavy v příběhu musí člověk znát jako své nejlepší přátele. A ještě líp. Zkrátka čtenář jim pak musí věřit vše, co udělají a řeknou. (Jeptiška se bude vyjadřovat jinak než zkorumpovaný politik).
Je důležité si vytvořit upřímné publikum, které vám text pravdivě zkritizuje/zrecenzuje. Člověk si pak líp vytvoří statistiku toho, co funguje a co naopak ne.
U psaní pohádky jsem se naučil, že ilustrace nemusí opisovat text (obraz nahradí slovo). Mně se tvoří obraz v hlavě už nakreslený beze slov. Tak by bylo zajímavé zkusit si práci se scénáristou, který tvoří obrazy spíš textem.

Taky bych využil prostoru ke krátké kritice kurzu. Nic výrazně zásadního, spíš k zamyšlení. Během téměř čtyř hodin se určitě dá stihnout víc než jen zkonzultovat texty, které studenti napsali doma a pak někdy ke konci zbývajícího času zkoušet napsat text na dané téma. Měl jsem zkrátka z některých hodin pocit, že se rozpadají a jen tak volně plynou (možná to byl záměr?)
 Ty čtyři hodiny by byly míň únavné, pokud bychom něco psali. Například tu pohádku, s tou se to pak narychlo slepilo během jednoho dopoledne. Ne všichni měli problém, já měl koncept, a vím o dalších dvou lidech, s kterýma jsme se o pohádce bavili už někdy začátkem března, takže pro nás to byla hračka.
Ale je vidět, že vždy v sebemenší skupince jsou dvě skupiny lidí – ti co si dávají úkoly/cíle sami a ti, kteří potřebují vedení a dostávat úkoly od jiných. Co mi přišlo přínosné a zajímavé cvičení, které by stálo za to více zapojit – výstavba charakteru a umístění jej do nějakého prostředí, klidně i víckrát (zase, Vy počítáte s tím, že dorazí všichni, ale tuším, že přímo na hodině si nás to zkusilo jen pět?). I nastínit předem téma, kterým se budeme zabývat, jako to bylo u příběhů v poslední hodině, které měly vyvolat emoce – myslím, že to mělo větší spád. Bylo fajn si představit charaktery ve filmu, pro kurz psaní by bylo dobré zařadit i nějaké knižní tipy, kde je tohle dobře zvládnuté.

Dobré bylo, že texty o tom, jak psát líp, jsme si mohli pročíst doma. Člověku se to líp vstřebá, mám pocit. Taky je fajn vidět člověka, který se zajímá o texty studentů, a rady od vás na hodině byly vždycky na místě. Bylo taky ohromně uklidňující vědět, že je někdo na koho se můžu obrátit, pokud se v psaní někde zaseknu. Celkově atmosféra byla s váma velice příjemná. (nejspíš proto, že jste byla pokaždé tak pozitivně naladěná)


Stránky autora: https://malinaondra.tumblr.com/