I když bych mohla, všechno jde, ale nedokázala bych to, přestože čtu detektivky a dívám se na kriminálky a tam se dějí mnohem horší věci, než by stačilo udělat s tebou.
Dlouho jsem o tobě nevěděla, ještě teď se vyděsím, když si vzpomenu, že jsme spolu byly pod jednou střechou a já jsem myslela, že jsem sama. Nepříjemný pocit, zjistit, že to tak nebylo. Umíš se dost dobře schovat, vlastně tě často jenom tak tuším. Někdy i zapomenu, že tady jsi, a pak nemám ten ošklivý pocit na zádech. Jinak ho mám vždycky, takové napětí, že na mě můžeš skočit, že mě můžeš přepadnout.
Chápu, že chceš taky žít, máš na to nárok jako já a každý jiný. A moje jídlo mi nebereš, to je taky dobře, byla bych nervózní, kdyby ses jen dotýkala mých salátů, bazalky nebo špenátu. Jestli to děláš, tak to naštěstí nevím, jestli mi po nich válíš svoje mouchy a všechny ty potvory, tak to taky naštěstí nevím.
Tak se s tebou vyrovnám, koneckonců jsem zvyklá ze sklepa, tak si zvyknu i ve skleníku. Jen prosím tě, nespadni mi na hlavu, vidíš, že se tě snažím pochopit. Ale víš, kdybys tak nebyla pavouk.
