V rukou se mi těžká naducaný svazeček. A z té spousty látky vykukuju jen bledá líčka. Vypadají jako pomuchlané okvětní lístky. Vlásky jemné, lesklé, políbené od slunce. Drobný svazečku jsi tak křehký a zranitelný jako květina? Najednou křik.
No jo, ty asi budeš divoká růže, Rose. A v tom se otevřou tvoje očka. Zaleskne se v nich můj odraz, a v tom se ve mně něco pohnulo.
Ahoj maličká, já jsem tvoje teta.
