Dětství je kouzelná věc. Každý si pamatuje něco jiného a taky si to pamatuje jinak. Můj brácha si například myslel, že holky maj jenom narozeniny a kluci jenom svátek. Byl pak moc překvapený a znepokojený, když měl taky narozeniny. Já jsem si myslela, že Jóžin z bažin jsou dva kamarádi: Jóžin a Zbážin. Když nám bylo s bráchou málo a nebyly žádný dospělácký starosti, tak bylo všechno veselejší.
Máma měla občas na návštěvě nějakou kámošku a my s bráchou jsme po té nebohé paní stříleli z dětských pistolí, které střílely svítivě oranžové kuličky a tyhle kuličky byly po celé zahradě.
Máma potom už neměla moc kamarádek.
Nikdy nezapomenu na mojí oblíbenou hru. Hra spočívala v tom, že jsme měli doma psa a také dostatek fantazie. Dělali jsme s bráchou, že náš pes je ohnivý drak a na zemi je láva. Nesměli jsme se dotknout ani draka, ani lávy. Ke konci přišel vždy jeden z rodičů a byl naštvaný, že pes je tak rozdováděný.
