Ano, studuji, nemusím mít práci. Již takhle nic nestíhám a nevím, co dělat dřív. V hlavě se mi pořád dokola točí myšlenky, že to takhle není moc správné nebo něčemu prospěšné.
Živí mě rodiče, protože jim to nevadí a mají peníze. Jistě, je to přirozené a jednou jim to vrátím, ale stejně. Jenže já ani moc nevím, co to vlastně studuji.
Lidé kolem mě nebaví a myšlenka na partnerský vztah se mi nelíbí.
Nelíbí se mi to, že cíl člověka je, si najít partnera a založit si rodinu. Je to vymyšlené a nemusí to tak být. Pozoruji to na mých rodičích. Teď je to pro ně taky těžký.
Mám ještě bráchu a oba jsme celkem velcí a nebydlíme s rodiči. Máma si vždycky přála mít dům se zahradou, ano, to máme. Jenže ten dům je velký a prázdný a ta zahrada taky. Oba rodiče vstávají kolem šesté ráno a jdou do práce. Z práce se vracejí unavení a jsou rádi za víno a televizi. Nějakou chvíli ano, ale přemýšlím do budoucna, jestli jim to spíše neubližuje.