Jeden z důvodů proč mi matka řekla, kde má pradědeček hrob, bylo kvuli tomu, že se chci stát historikem. Vždycky mě zajímala první světová válka. Když jsem se tedy dozvědel, že můj pradědeček byl ve válce, byl jsem tím velice zaujmut.
Silným cuknutím otevřu hlavní dveře od hřbitova. Okolo mě spousty krásných náhrobků v nekonečných řadách. Kouknul jsem se na papír s číslem, abych našel ten správný hrob. Často jsem si představoval jaké by to bylo, kdybych byl ve válce. Po nespočetných bitvách si vyčerpaně ubalovat cigaretu v zákopech, trpělive vyčkávat na další útok.
Zárověn jsem rád, že jsem nikdy nic takového nemusel zažít, ale vždycky mě zajímalo, jakým bych se stal člověkem, po takové traumatické zkušenosti.
Četl jsem nespočet příběhu, kde rodina popisuje jaký byl jejich přibuzný před válkou a jaký byl, když se z ní vrátil.
Jaký člověk byl asi pradědeček? Poznala by ho jeho rodinna, kdyby měl takové štěstí a z války se vrátil? To je otázka na kterou odpověď nikdy nezjistím.
Zastavím se a pohlédnu na neoznačený hrob.
Tady leží můj dědeček, který nemá na svém náhrobku své jméno. Ale to se brzy změní. Nedávno nám zavolala společnost která se zabývá hledáním ostatků vojáků a řekli nám, že našli našeho pradědečka Petra.
