Stébla trávy šimrají na krku a sluncem vyhřátý mech pod prsty je hladší než králičí kožíšek. Stříbřité listy břízy vítr líně přelévá po obloze, a nebe… nebe je tak neskutečně modré. Vzduch sládne čerstvým čajem a k uším doléhá líné bečení ovcí za plotem. Jedna z nich má na krku zvonek.
Je léto. Je léto. Je léto.
