Vlak, to je ten nepříjemný prostor s pohybující se podlahou a spousta cizích lidí, kteří se na rozdíl od ulice nepohybují, jen stojí nebo sedí. Mluví polohlasem a někteří se na mě dívají, jako bych překážel. Snažím se nepřekážet, taky se trochu bojím, to kvůli té drncavé podlaze, zalézám co nejvíc do rohu, i když je docela špinavý. Vůbec je to tady docela divně cítit.
Když se podívám vzhůru, všude kolem jsou sedačky a za velkými okny vidím lesy, domy, krajinu, která utíká. I ta jsou dost špinavá, navíc asi nejdou otevřít, takže je tu dost špatný vzduch.
Někdy se podlaha, stromy i domy zastaví a lidé začnou vstávat, chodit, strkat se a když nejsem opatrný, šlápnou mi na packu. Pak se i otevřou dveře a můžu se nadechnout lepšího vzduchu. To ale trvá jen chvíli, a pak zase přijde znovu to drncání.