Veronika a její poslední jízda v Tatrách - napsala Lucie Urválková

Arthur Mouratidis

Nikdo z nás nemohl dospat. Všichni jsme se těšili na setkání s Veronikou Velez-Zuzulovou, slovenskou lyžařskou hvězdou.
V  půl deváté už jsme stáli v plné polní u dolní stanice lanovky v Jasné. Byla nás pěkná partička dvaceti lidí, kteří měli možnost se celé dopoledne kochat naprosto bezvadnou Veroničinou jízdou.
Vera je na Slovensku velmi známá a oblíbená. Často jsme byli přerušováni žádostmi ostatních lyžařů o fotografii. Veronika velmi trpělivě pózovala a rozdávala úsměvy.
V jednu hodinu odpoledne jsme obsadili na „Priehybe“ nejlepší místa. Chtěli jme dobře vidět její poslední jízdy při párovém slalomu s partnery, kteří ji podporovali v rámci její třináctileté kariéry.
I když Vera nechávala velký náskok hned při startu, během dvou až tří branek byl ten tam. Cílem pak vždy všichni projeli ruku v ruce.
Večerní společenská akce byla příjemná, ale hlavně velmi emotivní. Osobní rozhovor Veroniky s moderátorem odhalil její náhled na celou profesionální kariéru, na její začátky v prvním lyžařském oddíle, na pocity profíka při vítězstvích, ale i neúspěších u důležitých závodů.
Veronika se nyní připravuje na roli maminky a na podzim se jí narodí první synek. Uvidíme, jestli se pomamí. Za pár let o něm jistě uslyšíme.
Veroniko, opatrujte se a hodně štěstí!