Stálo tu vedle sebe asi dvacet pojízdných toalet, páchnoucích na sto honů. Všechny byly obsazené. Konečně se jedna uvolnila a já vyrazila z čela fronty přímo k ní, neočekávaje nic hezkého. Jednou rukou jsem otevřela dveře toitoiky a vzápětí si druhou zacpala nos.
Když už jsem došla až sem, tak přeci neuteču, uklidňovala jsem se. Něco takového jsem totiž ještě neviděla.
Taková ta díra, do které kadíte a čůráte, byla plná až po okraj, takže kdybych si tam chtěla sednout a ulevit si, namáčela bych si v tom zadek. Koš, pokud to byl koš a ne jen hromada odpadu, překypoval použitými vložkami a krví prosáklými tampóny. Na strop někdo ze srandy, nebo z opilosti, naházel vodou rozmočené toaleťákové koule. Dokud jsou dostatečně mokré, udrží se tam, jakmile vyschnou, spadnou vám na hlavu. Umyvadlo bylo plné zvratků s kousky kukuřice, přetékaly až na podlahy a mísily se s močí.
Ze stropu se odlepil kus toaletního papíru, dopadl na zem a s čvachtnutím na mě vystříkl čůránky.
Úkol: napište něco hnusného.
