derou se paprsky slunce i stínů.
Pod hlavou kameny, duše se kochá,
necítím bolest, necítím vinu.
Jen tiše ležím a s pokorou plynu.
Šustivé moře jako milenec tiše mi šeptá
záplavu slovíček plněných solí.
Tiše ležím a s pokorou plynu.
Srdce je něžné, duše se hojí.
Mezi vlnami najednou jako fata morgana
zjevuje se mi cesta.
Ta cesta náhle je záchranná vesta.
Jen nádech a hned zase mizí.
Duše, co zde setkají se spolu
už nikdy nebudou si cizí.
Slunce Tě zahřívá jak náruč mazlivá.
Racek do okolí křičí, co při letu kde viděl.
Hory zpovzdálí písně Ti zpívají.
Štěstíčka svého čerpáš svůj příděl.
Ladně jak baletka své kreace racek Ti předvádí.
Myšlenky beze slov mění své pořadí.
Jako tichošlápek skápla mi po tváří slza dojetí.
Díky Ti, moře, za Tvé přijetí.
