Jsem tichý, něžný rebel.
Trvalo mi to devět let, devět měsíců a devět dní než jsem řekla ano. Porod v přímém přenosu. Teď se mě ten bláznivý systém ptá, jak se cítím a co se mi honí hlavou…
Nu, cítím se fakt skvěle a hlavou se mi konečně po pěkně dlouhé době nehoní nic. Mám pusto, prázdno, klidno a pohodově. Nevím, jestli to FB bude připadat dost nebo málo, ale pro mě je to tak akorát.
Strašně ráda si přidávám do přátel známé tváře, jen mě trochu vadí ten název „přátele“. Sakra, sakra, přátel má člověk jako šafránu. Jednoho, dva, tři….. a ne 159, 354….Nevadí mi to a jsem ráda, že si ty známé lidičky přidávám k sobě jako kuličky, ale „přátelé milí, postůjte chvíle, a řekněte sami..? Nemohla by se ta prazvláštní kategorie jmenovat jinak? Třeba „koho znám“ nebo „známý“ nebo „už jsme se potkali“… Nebo vlastně jakkoliv.
Ale přátele, žádat o přátelství? No uznejte, nejde Vám to proti srsti?? Ale FB nedává jinou možnost výběru… takže pokud chci být s Vámi, které mám ráda, znám Vás, něco jsem s Vámi zažila, protnuli jsme své životy, v tu ránu jsme přátele na život i na smrt…
Wau, rudý bratr Winnetou by se fakt divil…
Takže moji milí FB „přátele“ vážím si, že jste klikli „ano“.
Mám Vás moc ráda, jen chci, aby jste si občas poslechli nádhernou retro píseň a zamysleli se nad slovem přátelství. Ta píseň se jmenuje Přátelství a zpívá ji Petr Rezek: „Přátelství je někdy víc než láska…"
