Zamyslel se někdy nějaký kreativec, jak se to proboha měří? A proč je nemám nosit celý měsíc, když mi to dělá údajně tak dobře na psýchu? Proč je nenabízejí místo osobních strážců nebo pojistek? Pojišťovny by to mohly sponzorovat a mít na nich svá loga. Je to vysloveně nevyužitý reklamní prostor...
Žena s tím správným logem by třeba mohla dostat bonus při likvidaci škodní události… I když, kdo by to chtěl kontrolovat, že?
Neznám ženu, která by si chtěla položit na stehno v bílých kalhotách použitou vložku a pak dát nohu přes nohu jen proto, aby kámošce ukázala, že vložka nešpiní. Především ne ženy s modrou krví. Pokud tedy za to nedostane tučný honorář jako v reklamě na Neversky. Ale i tak to musí vyžadovat dost sebezapření nebo chlastu.
Každopádně mě všechny ty jistoty „bezpečí a ochrany“ vedou k otázce, zda bychom si nemohli vložky přikládat i na jiná místa, která chceme ochránit – třeba na srdce nebo na hlavu? Jednak bude každý vědět, že dnes máme své dny a není nasnadě nás dráždit a také to může být neotřelé téma hovoru...
„Jak ti dneska drží?“
„Ale jo, spadla jen v metru. To víš, průvan…“
„Koukám, že nosíš Neversku, zkus příště Ida, ty mají do silného větru odolnější lepidlo...“
Myslím, že jsou vložky značně podceňovanou komoditou a nevyužitým trhem. Proč na ně nikdo netiskne povzbudivé citáty, obrázky srdíček, dudlíků a kytiček? Proč nemají různé barvy a vůně, abychom je mohly měnit podle nálady a chuti? Ano, máte pravdu, nějaké pokusy se už objevily, ale nic průlomového (nepočítám-li černé slipové, vůně fresh a heřmánek). Žádná dizajnovka, která by konečně rozproudila rozhovory na toto téma.
„Jakou máš dnes vložku?“
„Žlutou s vůní ananasu… A ty?“
„Jahodovou, ale na zítra plánuju kávovou nebo bylinkovou edici. Víš, že na ty kávové teď dávají citáty o ženách?“
„Já mám na zítra novinku s mozaikou od Klimta. Líbí se mi jeho zlaté období...“
Proč se neprodávají v cool krabičkách? Když už bouráme tabu v televizi a ukazujeme, jak je žena nadšená, když má své dny? Proč neděláme výstavy, sbírky, soutěže kreativity…
Některé reklamy říkají, jak rozumějí ženám – za tímto účelem přidávají do videí muže a hravá zvířátka. Když nám tak rozumí, proč se domnívají, že máme IQ houpacího koně? A proč nutí naše děti si myslet, že maminka nosí plínky a i ony je budou (pokud jsou holka) nosit celý život? A také, že před ně život bude klást samé složité otázky, jako je třeba rozhodnutí mezi bakteriální nebo virovou infekci? Když už tyhle reklamy dávají i před pohádkou, tak by to mohli spojit s pořádnou osvětou…
Možná je trochu laciné dělat vtipy na vložky. Ale já mám dojem, že si z nás legraci dělají výrobci. Opravdu někdo věří, že by žena řekla, že má s vložkou Neurella „Pocit volnosti jako nikdy před tím“? Měla snad před tím na sobě pás cudnosti, že se s vložkou tak osvobodila?
Nebo že toužíme po pětihvězdičkové ochraně od Nevers? Co znamená těch pět hvězdiček? Že kdyby se ty vložky dělaly větší, dalo by se na nich spát jako v hotelu***** – v klidu, suchu a bezpečí?
Ti muži, kteří reklamu vymysleli (žena to být nemohla, protože ta by si v takové dny nikdy nevzala bílé džíny ani s tamponem), by měli dostat medaili za lež roku.
Ale v jednom mají pravdu - žena skutečně chce být v pohodlí a čistotě. Ale v tom jí nepomůže žádná reklama, jen její okolí. Žena potřebuje obejmout a slyšet, že je milována i v tomto čase, kdy se ve skutečnosti cítí naprosto pod psa - nemilovaná, nežádoucí, nafouklá a ubrečená. Potřebuje si lehnout na gauč, dát si nohy nahoru a termofor na břicho, aby se jí ulevilo a dívat se na nějaký zamilovaný film, aby věděla, že to zase přejde a na světě je krásně.
Tím filmem klidně může být pohled na životního partnera, jak s dětmi připravuje svačinky do školy a klohní vajíčka k večeři. V pohodě, s nadhledem, bez vložek s křidélky a bez toho, aby se pořád chodil ptát: „Kde máme pánev a vajíčka?“ Ale na naší idylce vložkové koncerny nevydělají ani korunu;)
xxxxxx
Další Klářiny povídky si můžete přečíst na jejím blogu Olívie-Úžasná.cz, či si rovnou koupit její knížku.
