Jsem nikdo, asi si říkáte proč…Proč zrovna nikdo odpověď je, až překvapivě jednoduchá, člověk bez budoucnosti a s dost mizernou minulostí, kterou bych nepřál, ani tomu nejhoršímu nepříteli totiž ani žádné jméno nepotřebuje.Stojím tady na půdě svého domu, mezi nejrůznějšími nepotřebnými věcmi, dřevěnou, stoličkou, pod nohama a smyčkou zákona kolem krku. Nejspíš si říkáte, co to je za magora, který dává název něčemu, o čem ví, že ho připraví o život.
„Ano jsem, magor, vím to.“
„Řekli mi to totiž doktoři, to za prvé a za druhé, kdybych nebyl magor, tak tu nestojím se smyčkou zákona kolem krku a nechystal bych se spáchat něco, co páchají jen ti nejzoufalejší lidé. “Proč smyčka zákona? Důvod je prostý! To k čemu se chystám, je totiž jisté, tedy zákonité už několik měsíců předem. Poslyšte tedy příběh toho, co mne dohnalo až sem.
Jak jsem, říkal na začátku jméno, není důležité, ale pro naše účely to asi bude lepší.
Jmenoval jsem se John, narodil jsem se do rodiny střední vrstvy, jako druhé dítě ze tří. Bratr Jimmy byl nemladší a sestra Emily, jak to tak bývá, když se něco semlelo, bylo to vždy na mě, protože Emily byla vždy na jeho straně, tak se ze mě pozvolna stávala černá ovce rodiny.
Naši rodiče se poznali už na střední škole, kterou si vybrali, hned po základní školní docházky. Tato škola byla, oproti jiným měla jednu zvláštnost, kterou už dnes nikde nenajdete. Na pozemcích školy stálo šest budov, každá z nich umožňovala Studovat jiný obor. Rodiče si nezávisle na sobě vybrali medicínu, za nějakou dobu spolu začali chodit, zamilovali se a slíbili si, že až dostudují, tak se vezmou, tak se i stalo. On to dotáhl až k doktorátu, ona se o to taky pokoušela, ale třikrát rupla u zkoušky, tak se musela spokojit jen s postem zdravotní sestry ve stejné nemocnici jako otec.
Když matka čekala Emily, provalila se na otce jeho první nevěra s prsatou blondýnou Cindy z ranní směny, která měla prsa větší, než IQ. V ten moment se také ukázala, jeho pravá tvář začal matku mlátit, pil jako duha, četnost a intenzita výprasků se zvyšovala úměrně se stoupající spotřebou alkoholu u otce.
Už to vypadalo, že matka bude rozumnější, než ostatní týrané ženy, ale nenechte se mýlit, sice zavolala policii, hned po třetím útoku, ale jak známo, stačilo pár telefonátů, plných slibů a proseb a byl zase zpět.
Dva roky sekal otec dobrotu, tedy přesněji řečeno, dobu, která tvořila věkový rozdíl mezi Emily a mnou, pak se celý kolotoč opakoval, jen s tím rozdílem, že Cindy z nemocnice vystřídala prdelatá černovláska Mary z cukrárny, jinak dokonalé deja vu, také však první velké životní trauma pro Emily, která vždy, když otec matku mlátil, hystericky plakala.
O čtyři roky později se narodil poslední člen naši rodiny, Jimmy. Tentokrát vše vypadalo ideálně, ale jak známo zdání klame. Když Jimmy odrostl, matka najala chůvu a nastoupila do práce. Když si matka ve chvilce volna, uvařila kafe a šla si ho vypít na lékařský pokoj, načapala otce v nejintimnější chvíli s doktorkou z onkologie. Byli, tak zabraní do intimních hrátek, že si jí všimli až poté, co upustila hrnek s kafem na zem a prudce praštila dveřmi.
Matka se rozběhla chodbou k oddělení rychlé z
áchranné služby, zrovna když tam vrazila, měli výjezd, požádala tedy sestru určenou na výjezd, jestli by nemohla jet místo ní, sestra jen přikývla, protože na víc nebyl čas. Matka se tedy rozběhla za řidičem, nasedla, do vozu zavřela dveře a rozjeli se. Ovšem na místo už nedojeli. Nevybrali zatáčku a plné rychlosti napálili do stromu. Řidič mrtev na místě, matce to slisovalo hrudník a i přes veškerou snahu lékařů a sester se jí zachránit nepodařilo
Asi týden po matčině smrti se u nás objevil otec ve značně podnapilém stavu, ale bylo až s podivem, že i přes svůj stav věděl naprosto přesně, co dělá a hlavně, co chce dělat. Zabouchal u nás na dveře, ráno v osm hodin, zrovna v době snídaně, když mu chůva otevřela, ani nepozdravil, potácivým krokem vešel, dovnitř, namířil si to rovnou do jejich ložnice, sbalil si věci a při odchodu řekl.
„Postarejte se o věci mé ženy, buď je dejte do aukce na dobrou věc, nebo to spalte. Je to na vás.“ Už chtěl odejit, náhle se, ale otočil a dodal. „Co se týká pohřbu a výdajů s ním spojených, chci, vás poprosit, postarejte se o něj věcně, já finančně. Je úplně jedno kolik to bude stát.“
„Pokud jde o děti, chtěl bych, abyste s nimi zůstala tady, až do jejich plnoletosti, zřídím každému učet a budu, jim tam každý měsíc posílat peníze, které jim ovšem dáte, až budou plnoleté. Na váš účet budu dětem posílat pět tisíc každému na běžné výdaje a jídlo. Potřebné papíry vám pošlu v nejbližších dnech. Vy je vyplníte, podepíšete a pošlete zpět. Na shledanou.“ Otec vyšel z místnosti, zavřel za sebou dveře a už jsme ho nikdy neviděli. Jediné, co pravidelně přibývalo,
Čas plynul a jak už to tak bývá, cesty dříve nerozlučné trojky se začali dělit různými směry, dostali jsme se na střední. Všichni tři na stejnou, školu, jako rodiče, ale každý na jiný obor, což nebylo zvykem ani tehdy a není ani dnes, ale nám se to z nějakého nám neznámého důvodu povedlo. Emily se Přihlásila na obor klasické medicíny, stejně jako matka a otec Emily se stala, největší šprtkou. Ze školy vyšla s doktorátem v kapse, nastoupila na stejnou školu, jako rodiče, ale dlouho tam nevydržela, protože profesně rostla, tak rychle, že velmi záhy dostala nabídku na stáž do Německa, než tam odjela, vybrala všechny peníze ze svého účtu a už se nikdy nevrátila. Našla si tam přítele, později manžela a založila tam s ním rodinu.
Jimmy šel na konzervatoř, kam jinam by se s tím jménem mohl přihlásit. Když jsme byli malý, měl v pokoji na zdi pověšený, obří plakát kytaristy Jimmy Hendryxe. Díval se na jeho podobiznu a snil o tom, že to dotáhne tak daleko, jako on. Ze začátku se zdálo, že se mu to i povede, ale postupem času se to dost zvrtlo a jeho sen o velkých podiích a vyprodaných halách se začal pomalu, ale jistě rozplývat začal se chovat, jako bohém začal experimentovat s alkoholem a drogami. Časem se z experimentování stala pravidelná konzumace, nejen marihuany, ale také pervitinu, kokainu, LSD, extázi a dalších podobných, vysoce návykových sraček. I přestože v tom lítal a jeho studium na této škole nebylo nic moc, učitel mu to toleroval, protože sliboval, že s tím něco udělá a jeho docházka do hodin svědčila o tom, že to myslí vážně. Jednoho dne Jimmy nepřišel do hodiny, bylo jasné, že se něco děje. Když učitel zaklepal na dveře jeho pokoje a nikdo mu neodpověděl, odemkl je náhradními klíči, které nosil vždy při sobě právě pro tyto případy. Našel ho ležet na posteli s bílým nosem od koksu, stříkačkou v jedné a škrtidlem na druhé ruce bez známek života. Stříkačka byla plná, takže bylo jasné, že za jeho smrt může koks. Učitel zavolal záchranku, ale doktor mohl konstatovat už jen smrt.
učitel mi zavolal, že je, Jimmy mrtvý okamžitě jsem se tam rozběhl, přiběhl jsem tam ve chvíli, kdy ho nakládali do pohřebního vozu. Později jsem se dozvěděl, že celý svůj účet, utopil v těch sračkách, vzal jsem tedy všechny své peníze a dal je do bratrova pohřbu, což jak se později ukázalo, byla má osudová chyba
Pokud jde o mě, já byl takový střed, ani šprt, ani problémový člověk, zkrátka takový průměr. Vystudoval jsem školu, zaměřenou na výpočetní techniku. Studium jsem ukončil s nejhorší známkou za tři. Potom jsem nastoupil do firmy. Jako správce počítačů. Tam jsem potkal svoji budoucí ženu Megan. Chodili jsme spolu, asi rok, než jsme se vzali, krátce po svatbě se nám narodil syn Sean. Dočasně jsme se nastěhovali k rodičům Megan.
Po pěti letech jsme si vzali hypotéku a kopili velký dům, jenže jsem přišel o práci a kruh se začal pomalu uzavírat, ztratil jsem práci, upomínky k zaplacení se kupili, jedna, druhá, poslední. Byl jsem zoufalý, půjčil jsem si od lichvářů, další chyba. Těm jsem taky nesplácel, tak mi začalo létat do oken kamení s nejrůznějšími výhrůžkami, zaplať, nebo to a ono Megan to děsilo, ale tvrdil jsem jí, že to mám pod kontrolou, nebyla to pravda. Večer jsem nemohl usnout, tak jsem přemýšlel jak z toho ven a napadlo mne to nejhorší, co mě napadnout mohlo, ráno jsem manželce řekl, že jdu na pohovor, místo toho jsem šel do banky, vybrakoval jsem společný účet na nulu, šel do nejbližší herny v naději, že to vše vyhraju zpět, splatím dluhy a manželka nic nepozná, spletl jsem se. Přišel jsem druhý den ráno oškubaný, jako kuře. Když se zeptala, kde jsem byl, řekl jsem jí všechno, pohádali jsme se, sbalila si věci i Seana a už jsem jí, ani jeho nikdy neviděl.
Pár dní po jejich odchodu jsem si sehnal pistoli s vypilovaným identifikačním číslem, kuklu a šel jsem navštívit své kamarády lichváře. Zazvonil jsem u prvního, když otevřel, dostal kulku do čela. U druhého to šlo podobně, když jsem, šel, k jejich šéfovi vyzvracel, jsem se, do křoví před jeho domem. Zazvonil jsem u dveří, neotevřel, zkusil jsem dveře, bylo otevřeno, našel jsem ho v obýváku. Vypadalo to tam, jako po flámu dal, jsem mu polštář na obličej zastřelil, ho otřel otisky z pistole a dal mu jí do ruky, aby to vypadalo, jako sebevražda, rychle vypadl a kuklu zahodil někam do křoví.
Pár měsíců po této události mi přišla obsílka s rozhodnutím, že vzhledem k neplnění závazků, se na můj dům uvaluje exekuce a mám se do tří měsíců vystěhovat. Dopis jsem přečetl, zmačkal, zahodil, sbalil si pár věcí do tašky a několik minut po obdržení obsílky jsem z domu odešel.
Po pár měsících na ulici jsem se necítil dobře, šel jsem k doktorovi a po všech možných i nemožných vyšetřeních mi diagnostikovali počínající schizofrenii, jak jsem se to dozvěděl, odmítl jsem léčbu, nechtěli mi to dovolit, ale po mém ujištění, že vím, co dělám, nemohli dělat nic.
Po dalším půl roce, jsem zaslechl, že můj dům je prodaný, chodil jsem se tam dívat, počkal jsem si až rodina, odjede na dovolenou a…
Stojím tady na stoličce se smyčkou zákona kolem krku, jsem nikdo a magor v jedné osobě a toto je moje zpověď a příběh v jednom. Bylo mi tu s vámi dobře.
Sbohem
