Vzpomínám si rád na chvíle dávný,kdy bláhovou jsem míval představu,
že, co dělám já a říkám já, je správný
a všechno ostatní jsem házel za hlavu.
Tu hlavu ohnivou jsem ztrácel víc než pořád
a míň než málokdy jsem opatrně šláp'
a každej podivín byl stonásobnej zlořád
a každej suverén byl stoprocentní chlap.
Všechno tenkrát bylo černý anebo bílý
a jenom zlý anebo dobrý znamení
a moje nadšení a štěstí každou chvíli
střídaly zármutek a velký trápení.
Ref. Teď už vím a můžu říc':
„Málo mít je víc než nic.
Trápení dokáže vzít čas
a oheň pálí stejně jako mráz.“
Taky vzpomínám, že přišly chvíle vážný,
kdy jen tak máloco mě mohlo rozházet
a kdy mý nálady a touhy byly vlažný,
jako by poprvé už bylo naposled.
Říkal jsem: „Hlavní věc je žádný ztráty nemít,
přestože bez nich nebývají nálezy.
Než málo riskovat je lepší hodně slevit.“
Tak místo přeskoků jsem volil průlezy.
Ref. Teď už vím a můžu říc':
„Málo mít je víc než nic.
Trápení dokáže vzít čas
a oheň pálí stejně jako mráz.“
„Jako závaží se milej hochu houpáš,“
mi jednou říkal starej známej nádražák,
„když budeš utíkat, tak nevíš, na co stoupáš,
když půjdeš pomalu, tak zmeškáš každej vlak.
Musíš najít svoji zlatou střední cestu
a musíš naučit se správnou míru znát
a sbohem dát lacinejm pózám nebo gestům
a napůl snít, napůl na pevný zemi stát.“
Nádražák, co mi ty rady tenkrát dával,
už není dávno mezi námi, bohužel,
i když jsem dříve v duchu nad tím rukou mával,
tak dneska myslím, že on velkou pravdu měl.
Ref. Teď už vím a můžu říc':
„Málo mít je víc než nic.
Trápení dokáže vzít čas
a oheň pálí stejně jako mráz,
a oheň pálí stejně jako mráz,
vždyť oheň pálí stejně jako mráz.“
