Když se řekne smrt, tak si určitě každý představí hromadu kostí s kosou. Svým způsobem máte pravdu, je to můj pra pra předek. Rozdíl mezi námi je ten, že on tu byl před Kristem já po něm. Z toho tedy vyplývá, že jsem se tu objevil v roce nula v den narození Krista. Z toho plyne, že už jsem tady mezi vámi více, než dva tisíce let.
Na rozdíl od mého předka byste mě v davu nepoznali. Ptáte se, jak je to možné?
Inu, tak jak jde kupředu váš svět od gramofonů přes kompaktní disky až po ipody, tak úplně stejně jde dopředu i náš svět. Nemám teď na mysli způsoby umírání od sebevražd přes různé mutace chřipek a léky zpomalující HIV a nevyléčitelnou mutaci HIV tedy AIDS. Můj pokrok je v tom, že mohu chodit v těle jakékoliv osoby a nemusím chrastit kostmi jako můj předek.
Takovýto způsob života má jen jednu nevýhodu. Každých sto let musím své tělo měnit.
Že vám to něco říká? Ano, bájný pták Fénix. Ovšem na rozdíl od něj mně není zcela jasné, proč to musím dělat. On uhoří, aby se mohl znovu narodit z vlastního popela, ale proč to musím dělat já...
Toto je takové mé memento Mori o pomíjivosti života. Musím se vám smát vám, lidským červům. Proč??? Inu přijde mi malinko směšné, že o pomíjivosti života vám budu vyprávět zrovna já smrt, ale snad vám z předchozích i následujících řádků, něco dojde, co to už pochopitelně nechám na vás, ale byl bych moc rad kdyby jste si s těchto všech řádků přeci něco vzali.
Znám člověka který je tu mezi vámi je od narození na vozíku má dětskou mozkovou obrnu a právě on si tu pomíjivost života uvědomuje z vás všech smrtelníků nejvíc. Když se nad tím totiž zamyslím trochu hlouběji, tak na tomto světě je pomíjivé, úplně vše, včetně vaší modré planety. Stačí jeden zbloudilý asteroid prásk a je po všem. To je taky jediný případ kdy spolu s veškerým lidstvem zaniknu i já...
Nebo to pokud se lidi díky robotkám a robotům, co vypadají jako lidi nepřestanou množit v ostatních případech tady totiž budu dalších dva tisíce let možná déle.
Vraťme se ale k pomíjivosti života a toho, jak lidé mrhaji vzácným časem, který ještě mají na tomto krásném světě a životě, který jim tady ještě zbývá.
Když se procházím mezi vámi všude, kde si jen vzpomenete, a dívám se na vaše relativně křehké schránky...
Možná si říkáte co to mele, vždyť jsme na tom vrcholu potravního řetězce. No možná ano, ale už pár let cítím, že je nad vámi a mnou vlastně něco většího než jsem já a vy. Ano dokonce i já jsem v ohrožení, pokud lidstvo a zvěř vymře. Ptáte se, kdo je tak mocný? Odpověď je až děsivě jednoduchá a pak zní: příroda. Ta je mocnější než my všichni dohromady. Posuďte sami.
Zvířata.
Včelý mor.
Varoáza
Slintavka.
Kulhavka.
Prasečí chřipka. Prasečí mor.
Ptáčí chřipka a mnoho dalšího.
Příroda.
Tsunami.
Zemětřesení.
Tornáda.
Požáry.
Povodně.
Sucho. A mnoho dalšího.
Asteroid.
V neposlední řadě a to je na tom to nejsmutnější jste nebezpeční i sami sobě. Což je v kombinaci s předchozími řádky opravdu smrtící.
Člověk.
Šílenci ve školách se zbraněmi v rukou.
Šikana.
Znásilnění.
Vraždy.
A to nejhorší ze všech, hrozba jadernými zbraněmi a terorismus, který se bohužel rozmáhá jako zhoubná nemoc v těle nemocného.
Krom jaderných zbraní vnímám terorismus jako nebezpečnější než vše předešlé zde uvedené. Vše ostatní se dá trochu předvídat a lidi evakuovat. U terorismu toto nejde a navíc nevíte, jak velké následky to pro vás bude mít.
Někde ve čtvrtině mého díla jsem zmínil člověka na vozíku, který si všechny tyto věci uvědomuje, a proto by chtěl žít líp než žije teď, a začlenit se mezi vás zdravé. Možná si říkáte, proč tak nežije, když žije s rodiči. Ano žije sice s rodiči, ale je mu už 34 let a je s rodiči doma 24 hodin a 365 dní v roce a má jiné představy o svém životě než jeho nemocná matka.
On by bral život vás zdravých: domek, práce, vlastní rodina. Myslím, že to není, tak nesplnitelný sen. Potřeboval by k tomu ale pomoc vás zdravých. Vím také, že máte své povinnosti a závazky, ale mějte, prosím, na mysli, že kdykoli a z jakýchkoliv důvodů můžete skončit na vozíku ve stejné pastí a u stejných ponurých myšlenek jako on.
Proto vás prosím pokud mu chcete a můžete pomoct tak mu pomozte změnit jeho život k lepšímu. .
Dobří lidé, zdravím vás, hledám asistenty, nebo zdatné asistentky či dobrovolníky, dobrovolnice. Zkrátka spolehlivé lidi, co mají rádi výzvy a nebojí se jich. Hledám lidi, co mi pomohou účelně naplnit mé stereotypní dny něčím novým. Kino, kavárna koncert, sport. atd. Věk 20 až 40. Nejlépe pokud budete z těchto lokalit: Zábřeh, Šumperk, Olomouc, Olomouc, Úsov, ale není to podmínkou.
Co mohu nabídnout asistentům?
1. Zábavu, pokec.
2. 70 Kč na hodinu.
3. Zkušenosti, které se mohou vždy hodit.
Co mohu nabídnout dobrovolníkům?
1. Zábavu, pokec.
2. Proplacené jízdné.
3. Teplou stravu.
4. Zkušenosti, které se mohou vždy hodit.
V případě zájmu pošlete foto a krátké informace o sobě na e-mail: martintomasek83@gmail.com, obratem pošlu podrobnější informace o sobě a zodpovím otázky. Už teď se těším na vaše zprávy.
S pozdravem Martin Tomášek. Ahoj to první jen tak Nedokončený příběh a to druhé je oficiální žádost adresovaná lidem a nepřímo to Souvisí na to druhé žádná odezva tak jsem napsal to první aby si lidé uvědomili že život je krátký že by se člověk měl umět zastavit a aby si řekli ano ten člověk má pravdu a zaslouží si naši pomoc . Napište zprávu...
