![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpbB5G_UltQ55SN1um2B3Hd9eERP2R5LbOQ4C3yyBBt_b6h1g81_GtGGy8tyIsO4clB_K_AnFJlNv2683hI0pd-NyJUuEm2DjN0Ni_OxiHI3HLu64L8W0ZrYucT22lj2ld7aB-2bVu5bLR/s320/butterfly-3598834_960_720.jpg)
Letí takhle jednoho krásného rána Otakárek po louce. Letí letí a pojednou pod sebou uslyší pláč. Podívá se dolů na kameni uvidí sedět Běláska. Otakárek slétl dolů a zeptal se Běláska: "Copak ti schází?"
"Ale ztratil jsem se a mám takový hlad, že nemohu ani létat."
Otakárkovi bylo Běláska líto, tak mu povídá: "Kousek odtud je mýtina, která je plná květin s dobrým nektarem, tak já tě tam zavedu a najíme se. Já tady kousek dál bydlím ve starém stromu, tak u mne můžeš zůstat."
Slovo dalo slovo. Otakárek odvedl Běláska na mýtinu, kde byla spousta nádherných červených květin plných sladkého nektaru, kde si Bělásek i s Otakárkem pořádně nacpali bříška.
Pak spolu spokojeně odešli ke starému stromu a jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes.