Indická rodina. Spousta dětí a zavazadel. Mají apartmá v prvním. Jméno a počet lidí souhlasí, doklady jsou snad pravé, podávám klíče a plánek s adresou nejbližší indický restaurace, protože jsou určitě veg.
Turecká rodina. Historie se opakuje. Odevzdávám plánek s adresou turecké restaurace a bistra. V ulici jsou tři.
Italové.
Francouzi.
Americká bába s teriérem.
Fotbalová jedenáctka.
Řekové. Na něco se ptají, ale komunikace vázne.Vracejí klíče a prchají bez placení všemi směry.
Z druhého patra tápavě sestupuje dvojitý ruský agent s dcerou a potácejí se po schodech. Asi je zas někdo otrávil. Volám 155 a 188.
V přízemí hoří. Volám 120.
V prvním patře teče voda a ve třetím nejde elektrika.
Z přízemí stoupá kouř.
Dvojitý agent omdlévá.
Japonský turista se ptá na heslo do internetu.
Přibíhá americký teriér a trhá mu nohavici. Japonec fotí selfie.
Hasičí hasí, Japonec fotí, teriér štěká, přichází islámský terorista, zní píseň Edith Piaf o tom že ničeho nelitulje, terorista zvolá Alahu akbar a v domění, že už se tu odpálil komplic, s omluvou couvá ze dveří, kolega přináší sendvič, dá mi pusu, mám polední pauzu, jdu ven a budu koukat na kachny v parku. Mají mladé. Dneska to hezky utíká.
