- Jé holky, vy teda vypadáte! To vás vyválela v blátě? - Víš, nám na troše bláta nezáleží…
- A ten váš jazyk! Fuj! Je odrbaný jako hadr na podlahu. Ani vás neočistí, podrážky neoškrábe a hodí vás sem k nám!
- My víme, ale pochopte, jsme denně v terénu a naběháme moc kilometrů. A vůbec, nebude nás kritizovat někdo, kdo se ven podívá sotva dvakrát do roka a ujde asi dvacet metrů!
- Chá! Sice dvacet metrů, ale v jaké vybrané společnosti je nachodíme, v jakých prostorách my záříme! Ano, my záříme, vždy perfektně nablýskané a nakrémované. Nás má totiž ze všech bot nejraději!
- Kdyby vás měla ráda, vezme vás do lesa!
- Les? Co je to les?
- To vám je něco nádherného a voňavého! V létě tráva, na podzim zlaté listí, v zimě sněhová peřina.
- Hmm… To jsme nikdy neviděly. Známe jen tvrdou dlažbu, dubové parkety a červené koberce, ale nejčastěji páchnou po rozlitém alkoholu a bývají tam dokonce i střepy. Ach jo! Asi vás má vážně raději.
