Ten den mi dal pocit ujištění, že si mám více věřit a dělat to, co bych chtěla a co mne baví. Přihlásila jsem se na kurz s pocitem potkat krásné lidi a něco málo se naučit, aby po mně jednou dětem něco smysluplného zůstalo. Znovu jsem si připomněla, že mám smysl pro humor a schopnost dívat se kolem sebe s nadhledem, být nad věcí. To nedokáže každý. A že každý den je něčím krásný. Za to vše, vám, Dano, děkuji.
Střed:
5 vět, ale mám 7: dala jste mi víc, než si myslíte 😊
Vím, co je literární pravda a nebát se toho.
Střídat rytmus. Psát vesele neznamená, že já se budu u vzpomínek smát, ale že rozesměji i okolí, uslyším smích posluchačů. To samé platí o smutku. Ne že budu plakat já, ale snažit se psát tak, aby byl smutek cítit v textu a dojmul posluchače, stejně tak jako smích.
Důležitý je název, titulek. Měl by na první pohled zaujmout a vybízet ke zvědavosti, co v sobě ukrývá. Důležitá je také první věta. Aby neodradila, nebyla moc dlouhá a nezaváděla nudou. Přirovnala bych ji k předkrmu v menu. Vyvolá chuťové buňky a vy máte víc chuť a zvědavost k dalšímu jídlu.
Také je důležitý závěr. Povídka musí být uzavřena, ukončena, stejně tak jako menu dezertem. Jen tak je menu úplné a povídka celá,
Střídat styl, abychom čtenáře nenudili.
Bajka by měly vždy končit ponaučením.
Závěr:
Děkuji vám, že se snažíte takto lidem pomáhat a předávat své vědomosti dál. To každý v současné době nedokáže.
Ponaučení, i když toto není bajka :
„Dokonalosti se dosahuje maličkostmi, ale dokonalost není maličkost“. Toto není ponaučení, ale citát od Michelangela Buonarroti. Budu se zdokonalovat, mám plno příběhu a třeba se mi podaří jednou vydat pro své přátele a mé potěšení knihu. Děkuji moc, jste skvělá.
