Hurá, už je pondělí a já se připravuji na nový den. Konečně se projdu po dlouhém, odpočinkovém víkendu. Ne, že by se Eva, moje nositelka, snad nudila doma, ale na párty, kam se vypravila, mě vyměnila za malé psaníčko. Nechápu to, obal na klíče a peněženku. Přitom se do mě vejde tolik věcí. No nic.
"Holky vstávat!" První na mě vykoukne pudřenka, zakucká a vyklepe přebytečný prach z molitanové houbičky. Za ní se vytočí uplakaná rtěnka, očividně se sobotní mejdánek protáhl. Asi byla líbačka. No už tu s námi dlouho nebude. Jó, to je život. Slyším zaklepání řasenky o zrcádko. Fajn, pravá kapsička je vzhůru. Šustění papírových kapesníčků Tento utlumilo ranní hádání klíčů, jestli jsou důležitější od bytu nebo od auta. Jejich dohadování probralo i ostatní mé nájemníky, diář, několik vizitek, tužky, srolovaná taška, parfém a gumička do vlasů propletaná do hřebenu.
Pozor, co to, něco se děje. Ano už slyším Evu, bere za zip, otevírá mě a zběžně kontroluje můj obsah. Ani ona nemůže poslouchat dohady klíčů, bere ty od bytu, stěhuje k nám peněženku s doklady, abych věděla, že jsem ve správných rukou. Zapíná mě a odcházíme. Další výlet přede mnou.
