Přijíždí autobus.Hlas: Dobeška, příští stanice Dvorce.
Paní: Jdeme.
Pes: Konečně. Ulice? No jo...čuchám (paní škubne) už nečuchám...čuchám...
Paní: Dělej.
Pes: Nestíhám. Zas mě vleče. Pusť mě! Haf!
Paní: Co je?
Pes: (prosebně)
Pusť mě...(psí oči) ...úúúúúv
Paní ho pustí: Chodník, Mangí!
Pes: Start. Jsem volnej. Jsem šťastnej. Hop. Haf. Nejdřív obejdu lavičky. Nic pod nima. Tráva? Keře? Jen pár papírů? Nic...Pozor, tady je nějaký vzkaz. Poznačit...a tady vůně...Vpřed....
Paní: Mangí, ke mně!
Pes: (neslyší) ...kam to vede? Lesík? Silnice? Hospoda...lidi...FENKA... ahoj, já jsem Mangí...
Fenka: Ňaf.
Bába: …jé, pejsánek...ten je roztomilej...pocem...
Pes: ...tě neznám. Popros.
Bába: Dáš si pizzu?
Pes: Jo. Můžeš mě podrbat. Ostatní taky. Připravte si pizzu.
Bába: A kde máš pánečka?
Pes: ...paničku..... Kde zas je? Jdu ji hledat. Mějte se. Silnice, barák, schody, dveře, koberec, zase dveře. Tady byla. Počkám. (usne na koberci)
Paní: Mangí, kde se tu bereš?
Pes: (procitá a radostně vyskočí) Přišli jsme spolu, víš? Kde máš vodítko? Tak se připni a jdem na autobus. Tady jsem ti nechal kousek pizzy.
