Letos jsem se málem utopil.Třetí večer pobytu, na rodinné dovolené, jsme se s otcem domluvili, že vyzkoušíme 40metrový tobogán, kde jsme dosud nebyli.
Otec není zrovna střízlík, a proto se jej odvážní plavčíci jali upozornit na váhový limit do 120 kilogramů, díky kterému mu nedovolili vstoupit na tuto atrakci, a já byl tudíž nucen si zážitek prožít sám.
Ze začátku jsem si říkal, že to nic není a že ta výška je úplně běžná v dnešní době, a že je to skoro stejně vysoko, jako u nás doma u rybníka ze stromu.
Po vystoupání železné konstrukce, jsem si všiml studeného větru, a začal jsem pociťovat mírnou paniku. Do té doby, než jsem došel na startovní čáru, kde se mi při pohledu dolů zamotala hlava a rozklepali kolena. Za mnou ve frontě stála opravdu krásná slečna, která mi už při postupování vzhůru, oplatila pár pohledů v doprovodu s tím snad nejhezčím úsměvem, co jsem kdy spatřil, a tak jsem si řekl, že teď už nemůžu couvnout a nesjet dolů, aniž by mi to ubralo pomyslné body.
Nádech.
Výdech.
Zalehnout.
Odrazit se a jet..cítil jsem závan větru, náraz do vodní bariéry, kterou jsem nejspíš sám vytvořil hrnutím vln před sebou a tma...nacházím se na studené zemi, cítím jak mě bolí hlava a vlastně celé tělo. Je mi zima. Slyším hlasy, více hlasů, dav a zase tma...teď už jen bolest po celém těle. V uších křik a volání. Teplo na hrudi a na temeni hlavy. Otevřu oči a vidím, jak mě líbá nějaká slečna a na hrudníku mi poskakuje někdo, koho neznám. Podívám se nad sebe a vidím tam mého otce, se slzami v očích. Probírám se...ta slečna mě přestává líbat a otec mě začíná svírat, ve svém mohutném náručí…
„Pojď, vezmu tě domů“ říká otec. Opět usínám, a zdá se mi krásný sen, jak po návratu chatky, přichází dotyčná, co mě oživovala a já si uvědomuji, že to je přeci ta slečna, co se na mě, tak hezky smála. V tu samou chvíli mi dochází i fakt, že jsem se před ní určitě něčím hrozně ztrapnil a chci se jí omluvit, avšak nevím jak, je určitě z Maďarska, a já neumím nic jiného, než pozdravit. Styděl jsem se. Ale přesto jsem jí musel říct, že jí děkuji, ať už se stalo cokoliv a že je mi trapně, protože se mi ve skutečnosti moc líbí a naše seznámení bych si představoval jinak. Odmlčel jsem se.
Omdlel jsem.
Spal jsem.
Ráno jsem se probudil ve své posteli, a bylo mi příjemně, i když jsem cítil, snad každou kost i sval ve svém těle. „ Dobré ráno. Jak je ti, milovníku?“ v tu chvíli jsem si všiml krásky, z minulého dne, jak dřímá mou hlavu v klíně a hladí mě po tváři, s tím překrásným úsměvem, co patří snad už jen mě…
Probudil jsem se.
