Paní : „Konečně už vystoupili, ani nemůžu použít odkládací stolek, jak je upatlaný.“
Mladík : „Ále, takový hodný capart, zvídavý, jako každé dítě.“
Paní : „No, ale i takhle malý dítě, by se mělo učit, co se dělá a co ne.“
Mladík : „Prosím Vás, byli mu sotva dva roky.“
Paní : „Dobře, ale jak tu pořád běhal a pořvával, v uličce, ani máma ho nemohla chytit a uklidnit.“
Mladík : „Jděte, vzpomeňte si na nás,byli jsme stejní, ulítaní a uhulákaní.“
Paní : „Ne, ne, my jsme věděli, jak se chovat ve vlaku, zatímco tihleti, jsou zvyklí jezdit už jen autem.“
Mladík: „A jak to můžete vědět?“
Paní : „Jen se podívejte, ke komu nastupuje.“
Mladík : „No jo, ke kravaťákovi do meďáka.“
