Uvnitř se na velmi malém prostoru tísní desítky různých druhů ovoce a zeleniny. Na některých místech dokonce některé druhy zeleniny přesahují do prostoru malého ovoce, které z nedostatku životního prostoru umírá o něco rychleji.
Oddělení rajčat vypadá ještě poměrně dobře. Rajčata se drží na stonku a mají tak alespoň upomínku doby, kdy byla ještě malá a prožívala bezstarostné mládí. V sekci ovoce jsou na tom nejlépe banány, které pomalu dožívají v trsech a choulí se k sobě. Když je chce některý zákazník od sebe odtrhnout, zatnou celé svě tělo, a doufají, že to ovocechtivý člověk vzdá a sáhne po hnědnoucím osamecném kousku v rohu krabice.
Avšak v případě všech ostatních druhů je situace podstatně horší. Životní podmínky avokáda jsou otřesné, lidský hyenismus nezná mezí, zelinář co chvíli avokáda prohrabává a pomalu sleduje, které kusy pomalu umírají a hnědnou, a ty změkčilé pokládá na vymezené místo. Celý prostor je nasáklý umírajícími plody, ve vzduchu poletují mouchy a jako supi si vyhlížejí své oběti, které již nejsou s to vydržet nelidské podmínky a začínají zahnívat.
Když už se plod dožije konce svého pobytu v tomto hrůzném prostoru, přichází zelinář a nacpe jej do plastového sáčku, který zavře na uzel, což bývá většinou poslední kapkou pro zubožený živý kousek. A pokud i tento akt vraždy přežije, nakonec ho stejně sežere necitlivý vegetarián.
