Jednoho dne se tak moc zabraly do hry, až se jim přitom zamotaly ocásky do jednoho velkého uzlu, který jim za žádnou cenu nešlo rozplést.
A i když byly do té doby nerozlučná parta kamarádů, teď se začaly dohadovat, kdo tu lapálii způsobil, kdo za to může víc, kdo míň a kdo nejmíň a vůbec jak to tohle mohlo stát. Hádka byla čím dál hlasitější, takže je naštěstí za chvíli uslyšel lesník, který šel kolem a ocásky jim opatrně rozmotal od sebe.
Veverky se šťastně rozeskákaly do všech stran a postupně se naučily hrát si, hledat oříšky a stavět hnízda nejen spolu, ale i každá sama.
A od té doby si pamatovaly, že když je něčeho moc – a to i přátelství – může se to celé pěkně zamotat…
