Co mě vlastně čeká? Děti už odrostly a vlastně mě ani nepotřebují. Tak už dost, ať poslední den nepřijdu pozdě. To by bylo poprvé za celých těch dlouhých padesát let. Honem, autobus jede za deset minut.
Před dveřmi kanceláře se zastavím, třikrát se nadechnu a vydechnu, teprve pak vstoupím. Vychutnávám si ten pocit překročení prahu, zastavím se a rozhlédnu se po známé místnosti 3x4m, která zítra bude stále stejná a já vlastně také.
Pohlédnu na stolek pod okny na květiny, o které se staráme s kolegyní, která je nyní na dovolené na Mallorce. Kdy já jsem byla na dovolené? Už ani nevím…
Kancelář máme útulnou. Uprostřed místnosti proti sobě jsou naše pracovní stoly, po levé straně velká okna a pod nimi naše květiny. Před měsícem jsme dostaly nové židle. Jsou pohodlné, kožené. S těmi starými se nedají srovnat. Už mě nebolí v kříži od věčného sezení. Podél stěn máme skříně, které jsou plné šanonů s fakturami a účetními doklady. Dle zákona o účetnictví je potřeba veškeré dokumenty uchovávat alespoň deset let. Už ty zatracený šanony nemáme kam dávat, ale to už nebude moje starost.
Nejvíce se mi líbí mapa světa, kterou máme zavěšenu na stěně proti oknu. Zamyšleně se na ni dívám, hledám Mallorcu a vzpomínám na kolegyni. Kolegyně je mladá, převezme práci po mně. Ze začátku jsme sice občas měly drobné konflikty, ale ty se postupem času vytratily a staly se z nás přítelkyně. Zase…už by měli opravit ty zářivky. Pořád blikají. Ať si zkusí tady sedět celých osm hodin pod blikajícím světlem. Kolikrát jsme žádaly vedoucího, aby je nechal vyměnit! Chtěla bych vidět jeho oči. Bude je mít červené a oteklé jako my.
Dnes si kávu nedám, v noci jsem špatně spala a tak jsem si kávu stihla vypít doma. A také se mi nechce do kuchyňky. Určitě ještě bude plná lidí a nejsem zvědavá na pátravé pohledy kolegů. Nikdy jsem do kolektivu příliš nezapadla. Ostatní ve mně vidí starou brýlatou přísnou paní, která má místo srdce kalkulačku. Nikdy se mi nepodařilo jim ukázat, že v mém srdci je moře lásky a vřelosti… Pohlédnu na stěnu na hodiny. Ukazují osm hodin. No nic, holt je to dnes naposled a zítra je zítra… Teď je potřeba ještě dodělat měsíční uzávěrku a roztřídit všechny doklady do šanonů, aby naše kancelář byla stále tak útulná jako dosud.
