"Tedy řeknu vám, ještě že ta DÁÁÁMA..... jestli se to dá vůbec tak nazvat......vystoupila." "Proč myslíte, paní?"
"Takový lidi bych vůbec nepouštěla do vlaku a vůbec do veřejného prostoru..."
"A co se vám pani na té ženě nelíbilo? Mně připadala velice sympatická!"
"To věřím...to se vám chlapům holt líbí....co? Dekolt až k pupku, nohy až do pasu.."
"Tedy paní, nevím co máte? Ta žena byla velice krásná, půvabná...a nádherné voněla.."
"Voněla... voněla.. tomu říkáte vůně??? Tomu pachu??"
"Jste moc zaujatá.. Trochu zavzpomínejte na dobu, kdy jste byla mladá. A určitě krásná..."
"To s tím nemá co společného..! "
"Věřím pani, že jste byla.. a pořád jste velmi půvabná... akorát jste to už trošku zapomněla."
"Myslíte????"
"Určitě. O tom jsem přesvědčen."
"No....nebyla jsem úplně ošklivá....nohy jsem měla štíhlé a dlouhé...ani za svůj dekolt jsem se nemusela stydět."
"Tak vidíte !!"
"A když jsem se navoněla, chlapci z celé dědiny se za mnou otáčeli.. "
"Však říkám..."
"Přesně jak a dáma, co odešla.. Přesně takové tělo jsem měla."
Paní se něžně zasnila, otočila hlavu k okénku, kde ubíhala krajina.
"Řeknu vám.... byla to docela sympatická a hezká mladá dáma."
