Většina lidí si myslí, že pracuji hlavně po večerech, ale ani přes den nezahálím. Brzy ráno vítám uklízečky, které zuřivě pucují mé hladké zrcadlové tváře a vehementně rovnají chlupy na mém sametově červeném koberci. Dopoledne otevírám svoji zlatavou náruč školním skupinám, které na mých měkkých pohovkách zahajují své prohlídky historické budovy a večer sloužím jako zdobné útočiště pro kabáty, tašky a jiné doplňky natěšených diváků. V noci, kdy světla mých křišťálových lustrů zhasnou si vždy pomyslím, jak naplněný je můj život: Šatna národu a národ sobě.
