Ve vlaku cestuje paní s vnučkou, která zlobí, otravuje ostatní cestující, dělá nepořádek. Babička dítě očividně nezvládá. Když obě vystoupí, v kupé situaci komentuje starý pán a studentka - zjevně hodně humanitního oboru.
„To je dost, že vystoupily. A ten bordel, co nechaly. Papírky všude, vylitá limonáda. Všechno jí dovolí. A princezna si dělá, co chce. To za nás nebývalo!“
„Vždyť byla malá. A tak hrozné to také nebylo.“
„Nebylo? Vám to přišlo normální? A to se Vám taky líbilo, jak schválně lila limonádu na zem? Kam ten svět spěje!“
„Dítě musí mít prostor projevit svou osobnost. Jinak z něj vyroste nerozhodný jedinec, kterž se v životě nedokáže prosadit.“
„Tak tahle teda bude prosazená ažaž.“
„Až já budu mít děti, budu také respektovat jejich názory. Místo okřikování jim vše vysvětlím. A hlavně v klidu.“
„To jsem rád, že nebudu jejich dědeček. Mě by z toho ranila mrtvice.“
Slečna se zvedá, bere si batoh.
„Do prdele. Mám na sukni žvýkačku! Dva litry v tahu. Zmetek jeden nevychovanej!“