* „Halóó, Jdu k Tobě Josefe. Ne abys dělal, že nejsi doma.“ * „Neboj brácho, už na Tebe čekám.“
Zvoním. Ještě jednou zvoním. Koukám dveře jsou pootevřené. Aha Josef již na mě čeká. Vejdu, zuji se a vcházím do obýváku. Jejda, tady je ale nepořádek. Chci si sednout na sedačku, avšak zahlédnu za stolem něčí nohy. Jdu se podívat. „Josef co ti je!?“ Skláním se nad ním. Nedýchá.
Sakra, kde je tady telefon? Už ho mám. Vytáčím 156 – záchranku.
* „Halóó, tady Václav Cihla a volám z bytu svého bratra Josefa který tu leží a nedýchá. Udávám adresu.“
* „Jděte k němu a zkuste tep na krku!“
* „Já nic necítím.“
* „Musíte přitisknout prsty na jeho krční tepnu.“
* „No, já nevím.“
* „Posílám sanitku i policii.“
* „Děkuji.“
Zavěšuji a nevím co mám dělat. Volám kamarádovi, který je lékař a doufám v jeho pomoc.
* „Halóó, Vojto našel jsem Josefa na zemi a nedýchá.“
* „Volal jsi záchranku?“
* „Ano.“
* „Tak se neboj oni si už poradí.“
* „Tobě se to řekne, ale já jsem z toho celý pryč.“
* „Nebuď a zazpívej si něco co máš rád. To tě uklidní. Třeba tu tvoji Adios Amigo.“
* „A jed jsi ráno něco?“
* „Ano. Měl jsem bramboračku.“
Úkol musí obsahovat rozhovor po telefonu, když postava objeví mrtvolu, a zároveň sdělí volanému:
co měl k snídani, jeho oblíbenou píseň, co má v kapse, co mu vštěpovali rodiče a první či poslední sex.
