Všichni muži v mešitě k tomu vždy zvolali: "Hussain, Hussain."
Do toho všeho žalostně vřeštěly dechové nástroje.
My, co jsme neměli to štěstí stát s nimi v řadách uprostřed mešity, jsme přihlíželi na židlích kolem stěn, a alespoň jsme se udeřili rukou do prsou.
Oplakávali jsme nespravedlivou smrt třetího Ímáma Hussaina který byl - i s 72 věrnými - zavražděn desátého dne měsíce Moharranu, šestého roku Hidžry.
Křesťané by řekli před 1337 lety.
Všechny ženy, zahalené od hlavy k patě v černých čádorech, z vedlejší haly dění se zalíbením pozorovaly. Ty mladší svobodné z prvních řad, a starší vdané ze zadních.
Mladí muži v nažehlených černých košilích napínali při zpěvu a úderech svaly. Demonstrovali příslušenství ke komunitě, sílu, soucit a odolnost.
Tam někde mezi ženami byla i Satya. K nerozeznání od ostatních.
V Íránu je Moharram. 28 dní dlouhé připomínání tragické události. V bazarech se nejvíce prodává a vystavuje černé oblečení. Mešity jsou ozdobeny černou a zelenou a kolem nich se rozdává čaj a sladkosti. Červená a růžová jsou na tuto dobu vykázány z ulic.
Na slavnost nás vzal Hamid a já se od něj učil jak podle vážnosti a postavení zdravit důležité muže. Komu podat ruku jako prvnímu, kdy vstát a s rukou na prsou se uklonit a jak hluboko.
Po slavnosti nás šéf představenstva mešity pozval k sobě do domu na smuteční hostinu. Tento muž, úspěšný a bohatý obchodník, tak kolem pětašedesáti, se dobrovolně stará o to, aby mešita fungovala a měla na provoz dost peněz.
K domu se asi v pěti autech sjelo ještě několik rodin, a zatímco moje žena Satya seděla v křesle s ostatními ženami, my muži jsme posedávali na koberci odděleně od nich. Po ovoci, čaji a zákuscích se kolem jedenácté začalo hodovat. Do půlnoci jsme ochutnali od jater přes masové koule a kebab až k cuketám, lilkům a humusu, kde co.
Hostina byla zakončena chalvou a fíky.
Pak muži klábosili spolu a ženy zvlášť. Hamid mi po straně šeptal, kdo co dělá, jak se znají a pokud to šlo, překládal vtípky. Kdo uměl pár slov anglicky, použil je. Ale i při konverzaci v perštině mi bylo dobře.
Do postele jsme se, v našem dočasném apartmá, dostali až kolem druhé.
Před ním již čekalo naše včera ještě nepojízdné mitsubishi. Chlapíci v servisu vyndali z auta převodovku, vyměnili v ní tři ložiska, která byla úplně na padrť, zavařili prasklinu, vrátili ji zpět a vyměnili olej. Vše za den a půl. Celková cena 9.000.000 Riálů. To je asi 1350 Kč.
Ráno jsme Hamidovi vrátili klíče, objali jsme se a políbili na tvář.
Odjížděli jsme a pořád trochu žasli a trochu se styděli.
Už navždy změnil naše měřítka v péči, starostlivosti a štědrosti.
