6. října 2018

Janičko, sluníčko - napsala Monika Kulhánková

„Vstávej.“
„hmm“
„Je za 5minut 6 „
„No a?“
„V 6,15 ti jede autobus“
„Však ať si jede, mi stačí vyjet až v půl osmé, když dělám od 8“
„Ale večer jsi mi slíbil, že cestou odvedeš Janičku do školky, víš přeci, že jsem dneska ráno objednaná u kadeřnice“
„No jo, pořád…“
„Janičko, už jsi nachystaná do školky?“
„Ano tati, jsem už oblečená a i medvídka už mám v batůžku“
„Tak teď, už se tomu opravdu nevyhnu, že?“
„No to si piš, že ne. Tak honem a na stole máš nachystanou svačinu, abys neřekl“
„Už běžím“
„Měj se ve školce hezky Janičko“
„Díky mami, papa“
„Pa, zlato, uvidíme se večer, až budeš krásná“
„Papa, užijte si cestu do školky a krásná jsem snad neustále!“
„Ta naše mamka, aby k tomu hned něco nedodala“
„Janičko, sluníčko a kde vlastně ta tvá školka je?“