Jsem kostka cukru - napsala Jana Staňková

Nedávno jsem ještě rostla na poli. Déšť omýval moje listy a já si rostla a rostla. Najednou se přiblížila jakási obluda. Vyrvala mě ze země, nedbala na mé volání – já jsem tady, dávej pozor. Ostříhala mi mé krásné vlásky a vyplivla na hromadu mých kamarádek.
To mě trochu uklidnilo, nejsem tu sama.
Jsem plna očekávání, co bude dál. Následovala koupel a spousta dalších změn. 
A pak se moje já proměnilo. Jsem to já a přece nejsem.
Už nejsem šedivá jako myš, co mě kdysi ohryzávala. Je ze mě krásná bílá kostička. Se mnou se v krabičce mačkají moje další sestřičky. 
Je tam tma a mám trochu strach. A ze samého strachu usínám. Probudila jsem se v krásné duhové misce na stolečku. A na něm stojí hrníčky s horkým nápojem.
Už vím, že můj život bude krátký, ale sladký.