Kousek od ní, se blížil párek milovníků amerického fastfoodového stylu. Muž s rukou obalenou několika vrstvami tuku ukazoval jejím směrem.
A je to definitivně v ….tohle je můj konec. Tohle mě zabije.
Mám přeci hostit pozadí milenců, nebo důchodce krmící támhle holuba Emila… ,,Ahoj, Emile´´ a ne tyhle obludy.
Dube, dube, prosím Tě nemohl bys na mě shodit trochu listí ? Víš trochu mě přikrýt, schovat. Blíží se katastrofa, jde mi o holý život. ,,Hele holka promiň, ale tohle já ze zásady nedělám…..nikdy ! Každej ať si svoje problémy vyřeší sám.
,, A je to tady."
300 kilo dorazilo, a do neproniknutelného stínu, který způsobilo, odložilo 4 hamburgery na její kraje.
Už, už se chystalo rozložit svá pozadí na tu dřevěnou chuděru, ale v tom zasáhl osud. Nebo spíš Emil.
Prolétl jen tak kolem a jako obvykle něco málo utrousil.
,,Tlustý muž ho počastoval zlostnou nadávkou a vztyčeným prostředníčkem."
No podívej se na to… to je hnus. Jdeme jinam.
Hmota se odvalila a sluníčko začalo zase svítit.
"Děkuju Ti Emile (holube)."
