Cítím dotek věčnosti. Objevuji příběhy, které psal život sám, odkrývám a odhaluji, někdy mi to trvá den, někdy rok.
Je to mravenčí práce, skládám střípky, tvořím mozaiku. Mozaiku života.
Je to práce náročná, ale nesmírně cenná. Občas nenajdu nic celý den, lopotí se na přímém slunečním žáru, v dešti, větru, občas to bolí, jsem zaprášená a utahaná, ale když se mi pak podaří objevit třeba jen ten jeden střípek, mám z něj ohromnou radost.
Vím, že můj zdánlivě i malý objev může být ve skutečnosti velkým objevem pro celý svět.
Netvořím nic nového, přináším poznání minulého, přináším dotek věčnosti.
